camb1

Dusné spalujícího horko nám vráží ostrou ránu do čumáků. Vítá nás Kambodža. Jdeme přímo za nosem po vůní čerstvé kávy. „Kafé, kafé, kdepak jsi?!“ ☺ Blahostně se tetelíme nad první kambodžskou kávičku na letišti v hlavním městě Phnom Penh. Užíváme si tu chvilku klidu po časném ranním letu z Kuala Lumpur. S nadšením pozorujeme každodenní shon místních okolo, když k nám přistupuje muž ve středním věku. „Nepotřebujete taxi?“ ptá se. Navržená cena 40 tisíc KHR odpovídá přibližně za taxi v průvodci a tak souhlasíme. Z drobného mužíka se stává průbojný superman přes spletitou cestu všech taxikářů a tuk-tukářů. Představuje nám jeho „supermanové taxi“.

S dech beroucím úžasem doslova ztrácíme nejen řeč, ale i půdu pod nohami. Nevěřícně kroutíme hlavami. Náš superman si však toto gesto v kambodžské řeči vykládá po svém a mrště nakládá naše baťůžky na korbu tuk-tuku. Soudíme, že na větší protesty jsme už dost unaveni a tak s dobrým pocitem u srdce necháváme tuk-tukáře, vydělat dvojnásobnou cenu. Užíváme si první seznámení s městem přes otevřený výhled tuk-tuku. Prach, který nám bičuje do tváře, barví naše bledé tváře do bronzova. Konečně míjíme náš hostel. Ano, sprcha volá, juchůůů!!! ☺ Platíme tuk-tukáři, který se potulně usmívá… Asi má ještě něco za lubem. Záhada vyřešena – žádá si navíc o tip!!! Jako ostřílené diplomatky z Evropy přistupujeme na pravidla „kdo z koho“, smějeme se, že tip platí ta druhá a se šibalským úsměvem se zároveň loučíme.

 20151218_111835 20151218_111959

Hlavu naplněnou dojmy opírám o okraj bazénu, prstíky si pohrávají s kapičky chladné vody a mé oči jsou hypnotizovány rosícím se lahodným mango shakem. V myšlenkách postupně rekapituluji první dny v jedné z nejchudších zemí světa. Drzost tuk-tukáře, s dvojnásobnou cenu doplněnou ještě žádostí o tip, nezná hranice. Bankomaty dávají jedině dolary za jednotný poplatek 5 USD. Tomu odpovídají i vyšší ceny. Místní měnu používají Kambodžané jen jako drobné. Hodnotu 1 USD jednoduše počítají jako 4 000 KHR. Tady si hlavu opravdu nelámou tím, jestli měna posiluje nebo zeslabuje. Jak jednoduchý to život. Speciality kuchyně hledáme na jídelním lístku horko těžko. Statečně se prodíráme hamburgery, pizzou a hranolky až na asijskou kuchyni. K našemu údivu pouze jedna jediná stránka. Všude samý Francouzi. Naše zklamání z jídelních lístků střídá radost z hudby. „Copak se tu děje?“ Zumba se tu jedině tančí veřejně a zdarma na hlavním náměstí. Kambodžané se usmívají od ucha k uchu. Očividně je jim fuk, kdo se kouká, hlavně že to jedeeeeee….

Zvedáme krovky a přesouváme se do přístavního městečka Sihanoukville. Cesta bude zapeklitě dlouhá. Zajímavou vsuvkou pro zpestření bylo pozorování místní super ženy s mačetou v ruce při loupání ananasu. Jak ta se s ní uměla ohánět, bylo neuvěřitelné. Určitě bych ji nechtěla naštvat. A ty ananasy! Už se mi zase sbíhají sliny. Sakra! Čerstvý ananas je absolutně zážitek k nezaplacení. Kdo jednou ochutná, pochopí… ta nejsladší chuť, která se rozplývá na jazyku. Mňamky! Ještě že na každém rohu nějaký seženete. Moje závislost na ČERSTVÉM ANANASU je absolutní dvojité nekonečno. Onemocněla jsem záhadnou nemocí, láskou k těmto ananasům. Mohla bych se po nich utlouct každý den. Jedna absolutně nejúžasnější věc na JV Asii.

Po pár hodinách strávených v autobuse, se konečně uvelebujeme na pláži. Ťukáme si lahodným mango shakem na mé narozeniny. Plním si svůj sen po druhé! Opět slavím narozeniny na pláži! ☺ Báječný to pocit a příští rok to hodlám určitě zopakovat. ☺ Teď už jen zbývá vyřešit otázku, kde to bude?!

Ospalé městečko Sihanoukville se rozvíjí vražedným tempem turismu ve stínu hotelů, hostelů a ubytoven. Místní kultura pomalu ustupuje evropskému stylu. Evropské jídlo, evropské ceny a nekonečný zástup plážových prodavačů na těchto mini plážích. Městečko naštěstí využíváme jen jako přestupní stanici.

Á další zrada!!! Z objednaného Speed Boatu se před námi vyklubal Speed Ferry. Kambodži poprvé udělujeme nálepku „Za velké peníze dostaneš skoro nic“. Začínáme si zvykat na obrácený význam kambodžských dopravních prostředků. Vyjížďku na trajektu si nakonec nedobrovolně užíváme celé dvě hodiny místo slíbených 45 minut. Bereme to s humerem a nadsázkou. Pro změnu nám vládci moří dávají ochutnat sílu soli v jejich království. Do solničky bych si určitě naškrábala nejméně půl kila, protože tuna nánosu na obličeji poskytovala kvalitní pleťovou masku. ☺

V následujících dnech kotvíme naše baťůžky na ostrově Koh Rong. Snad nezapustí kořeny, když zůstáváme na Palm Beach trochu déle, než je zdrávo. Za tu nádheru to ale stojí. O tom ale až příště. Společně se také vydáme na výlet do chrámového komplexu Angkor Wat ☺.

vaše Kate s LÁSKOU