PaperArtist_2016-04-08_20-52-16

„Wow, ty jsi hustá!!! A sama??? Nezbláznila ses??? Hmmm, cestovat 6 týdnu v orientální JV Asii?! Jsi fakt dobrá… Je to vůbec bezpečné pro ženu??? No hlavně, že jsi přežila, nespadlo s tebou letadlo, nikdo tě neokradl, neznásilnil apod.,“ nejčastější reakce rodiny a mých kamarádů na otázku, jak jsem si užila svůj výlet na druhou stranu zeměkoule. „A nejela jsi tam náhodou za kamarádem???“ Tady začíná můj příběh. Dá se udělat životní rozhodnutí během 24 hodin? Budu cestovat sama a užiju si to, ALE co když…. Taky vás napadá milión důvodů, proč to nejde? Já jich měla asi tisíce, které se mi honily v hlavě. Moje mozkové závity pracovaly na 120 %. Vzápětí jsem sama sebe viděla, jak si balím krovky a frčím poraženě zpátky do ČR…

Thajsko2 meThajsko3

ALE postavila jsem se životní výzvě!!! JÁ, poprvé SAMA v Asii!!! Bože, asi jsem se zbláznila?! Sbírala jsem poslední střípky odvahy k hlubokému nádechu. Nechala jsem proudit svým tělem pocit vzrušení z neznáma, který byl dosud ovládán strachem.  Jak velký jsem blázínek, netuším v tu chvíli. Otvírám láskyplně srdce pro poznání nové kultury země. Mé kroky mě vedou kupředu do neznáma přes most strachu. Netušila jsem, kde budu zítra spát, kdo zkříží moji cestu a kam mě vítr zavane. Věděla jsem jen jednu věc. Od této chvíle už to nikdy nebude stejné.

Thajsko4 Thajsko5

Je pozdní odpoledne. Slunce spaluje bělostnou pláž a já sedím v útulném plážovém baru, kde si vychutnávám výborný čerstvý kokosák. Tak jak vlny lehce narážejí na břeh ostrova, ptáci skřehotají a vytvářejí společnou sirénu se šuměním oceánu. Tak já se nechávám plynule unést myšlenkami do minulosti. „Píše se rok 1994. Rok, ve kterém šlo ve světě teenagerů pouze o boj „kdo z koho“, buď Kelly Family nebo Backstreet Boys. Ano, moje puberta v období slávy hudební kapely Kelly Family. Jak překvapivé bylo zjištění, že jsem podnikala daleko šílenější a nemožnější věci, jen abych mohla denně brázdit jejich koncertní turné po Evropě. Jediným cílem bylo dojet včas do místa večerního koncertu. Využívala jsem veškeré možnosti dopravy včetně cestování stopem. Milovala jsem ten pocit svobody a volnosti, kdy nevíte, koho potkáte, kde se objevíte a kde si večer rozložíte spacák na spaní. A dalších 10 let jsem snila o tom, že ještě tenhle pocit zažiju znova…“

KF1 KF2

„Madam, madam…,“ z hlubokého zamyšlení procítám až na impuls číšníka. Dávám si další skvěle vychlazený kokosák. ☺ Doušky kokosového mléka jsou tak lahodné, že snadno zapomenete na okolní svět. Znova se ponořuji do myšlenek o rozhodnutích za posledních pár týdnů… „A teď po 10 letech, když jsem stála v tváři tvář téhle šanci, mě ochromil strach. Ale čím to bylo? Snad že už jsem byla dospělá? Čím jsme dospělejší a vyspělejší, řešíme nepodstatné věci. Jsme zvyklý na svoje pohodlí v podobě komfortní zóny. Náš úsudek s odvahou je ovládán více rozumem než srdcem…“  Srkám poslední doušek kokosového mléka. Vím, že moje rozhodnutí bylo správné. Naslouchat více srdci, mému srdci, srdci, které denně prožívá se mnou mé radosti, ale i starosti. Nelituji ani vteřinu! Byl to ten nejbláznivější a zároveň nejúžasnější krok dopředu na oné osudné křižovatce života. Vydala jsem se za hranice své komfortní zóny k nalezení svobody životního příběhu. Příběhu, který chci psát perem naplněným zážitky, které jsem žila v okamžiku teď a tady! ☺

Thajsko6 Thajsko7

Slunce pomalu kouzlí barevnou symfonii na hladině oceánu. Podvádím mého oblíbeného kokosáka za lahodný mango shake. Cestovaní baťůžkářským stylem, s minimalizací kil na svých zádech na to nejmenší nutné zlo, je úžasně osvobozující pocit. Nic vás nesvazuje. Jste volní jako ptáci. Ale to nic nemění na tom, že ráda dovážím své rodině a kamarádům suvenýry z cest. Vracím se ke kořenům našich babiček o pár desítek let zpátky, do časů kdy světem vládly pohlednice. „Ještě dvě hodinky zbývá do odjezdu nočního autobusu,“ říkám si polohlasitě. Srdíčko už nyní pláče steskem. ☺ Čas na odeslání posledních pohlednic z Thajska. Ze svého baťůžku jich pár tahám. S perem v ruce horko těžko zatlačuji lesknoucí se slzu v oku, která padá a kutálí se na posledním pohledu. Zítra ráno už jen z Malajsie. V srdci cítím, že se ALE s Thajskem neloučím naposledy.

pohlednice1

V době vyspělé technologie, kdy všechno probíhá převážně elektronicky, jsem úplně zapomněla, jak taková maličkost, jako je pohlednice, může udělat radost a vykouzlit úsměv na tvářích i po velmi zlém dnu blbce. Když z ničeho nic z poštovní schránky na vás vypadne něco jiného než účet k zaplacení, je opravdu pocit k nezaplacení. ☺ Každé další dobrodružství si jich žádá víc a víc. Když vám babička zavolá či kamarádka pošle zprávu s upřímnou odpovědí, jak ji daná pohlednice potěšila a vykouzlila úsměv na tvářích, vás hřeje u srdíčka ještě dlouho. ☺

vaše Kate s LÁSKOU