PaperArtist_2016-04-10_19-07-47

Otvírám modrou krabici a s nadšením nakukuji pod víko, které mě vtahuje do vzpomínek o dvě desetiletí zpátky. Hned navrchu usmívá se na mě odrbaná složka pokrytá prachem. Začátek nekonečného příběhu!

„Z okna nenápadně pozoruji dění venku. Děti se strkají a skáčou radostní. Slunce se usmívá a posílá nám hřejivé paprsky v tento výjimečný den. Střídavě moje oči míjí hodiny, ještě posledních 5 minut… Zvoní, zvoní…, no konečně!

Jak sladký to pocit v uších. Přede mnou se otvírají dveře plné prázdninového dobrodružství, toulání se po končinách dalekých. Pádím domů. V myšlenkách se nechávám unést, jak dlouhý je náš koncertní list, jestli ještě něco nedoplnit a co všechno sbalit do baťůžku. Dva měsíce touláním se po Evropě. Prázdniny ve stylu koncertního turné za Kelly Family. Potulně se moje koutky roztahují do široka.

PaperArtist_2016-04-10_19-26-11

Kdybych to tehdy tušila. Jak VÝJIMEČNÉ bylo toto prázdninové horké léto 2003. Rok, který ovlivnil moje myšlení na dalších x desítek let. A hlavně moje PRVNÍ baťůžková cesta! Pocit už mi byl natolik vzdálený a zaprášený pěknou tučnou vrstvou prachu, že jsem málem zapomněla. Naivně jsem si myslela, že moje první cesta do Asie, současně je i první baťůžkovou cestou.

„Hlásím své spolucestující: mapa, sešit, tři černé fixy, karimatka, spacák, voda, 4 jablka a 3 paštiky (později v našem speciálním Kelly slovníku, označováno jako hnusné slovo). To hlavní je sbaleno!“ Ještě se vlezlo pár triček, nějaký šampon a speciální Kelly Book na podpisy. „Jooo, ten nesmí zaručeně chybět! Kontroluji peněženku. Je tam 10 EUR!“ Nic extra to nebylo, ale rozhodně mě to netrápilo. Však za chvíli se rozmnožily tak snadno, že jsem kroutila nevěřícně hlavou. Kouzlem osobností při stopování nebo snad při zmínce, že jsme byly z České republiky? Otázka za 10 EUR navíc! Zdaleka to nebyly poslední eura, která jsme vyfasovaly na svých cestách.

Překvapilo mě, jak hladce stopování šlo. Snadno a rychle jsme se přesunuly z Ostravy, přes Brno, Prahu až do Berlína. První zkouška orientace. Výherní los padl na vyhlášené podzemní bludiště. Dostat z jednoho konce Berlína na druhý, na výpadovku Ueckermünde. Cílem bylo přístavní malebné městečko u Baltského moře.

005

„Bezmála už hodinu chytáme stopa. Nedivím se. Čtyř proudová silnice v obou směrech svírá nás jako v kazajce. Semafory umístěné v půli kopce směrem dolů. Stopujeme v zapeklité dolině mezi dvěma kopci. Bezvýchodná situace. Auta ze semaforů se rozjíždějí do dalšího kopce na most, kde v půlce začíná dálnice. Řidiči ukazují, že by nám zastavili, ale není kde.“ Naše naděje o koncertu se pomalu rozpadala. Ještě zbývalo necelých 200 km do cíle. Tak moc jsme si tehdy přály, být na místě koncertu o den dříve. Obhlídnout místo pro nejlepší úlovek fotek našich miláčků. A navíc se smočit i v moři na chvíli. „Poprvé přemýšlím o nesmrtelnosti brouka. Kdy mě napadá zapeklitá myšlenka, proč jsme si vlastně nevyzkoušely stopovat jenom po ČR?“ Nebudeme přece troškařit na začátek. Pojedeme rovnou do Německa a stopem! „Slunce nám pomalu dává sbohem duhovým závojem.“ Další hodinka uplynula bez mrknutí oka. „My stále bojujeme s okolním revírem silnic a dálnic.“ Pozdní večer se hlásil nezávratnou rychlostí o slovo…

Z bezvýchodné situace se zkroušenými hlavami položenými v dlaních nás nakonec po 3 hodinách vysvobodil řidič vyjíždějící z jediné postranní ulice. Jediná možná ulice, která vedla od supermarketu a na které, bylo možné na pár vteřin zastavit. Díky Bože! „Dáváme sbohem Berlínu, však zase příště u jiného dobrodružství… Po dálnici uháníme jako piráti silnic.“

ueck1

„Ueckermünde nás vítá za soumraku.“ Laskavost řidiče nezná meze. Nejprve nás vyhodil u pláže. Ale ještě předtím než se s námi rozloučil, podával nám 10 EUR se slovy: „To máte na zmrzlinu!“ Nevěřícně jsme na sebe koukaly. Nabídku jsme se slovy díky odmítaly docela dlouho. Po dlouhém naléhání nám nakonec 10 EUR zůstalo v ruce. Hurááá, na čase si jít trochu užít moře.

uecker4 uecker2

„Obloha jako v pohádce, posetá hvězdami s pronikavou zářící lunou, se sklání nad našimi hlavami. Naprosto vyčerpané, ale šťastné, dáváme Ueckermünde dobrou noc. Usínáme ve spacáku na pódiu.“ Na místě, kde se zítra bude konat koncert Kelly Family. Nakonec všechno dopadlo dobře podle našeho plánu. „S upřímnou radostí v srdci děkujeme vesmíru. Hluboce se propadáme do snu o tom, co pro nás vesmír chystá za nové dobrodružství.“ 🙂

S výdechem složku zase zavírám. Bylo to perfektní období. Časy plné legrace, kamarádství a koncertů. Přeplněná schránka dopisů z celého světa každý den na mě čekala. Vzpomínám ještě dál a natahuji se po dalším příběhu v této vzpomínkové krabici. 🙂

vaše Kate s LÁSKOU ❤