large

Být vděčný. Jen při pomyšlení na tento pocit a psaní tohoto řádku, jsem nervózní. Hrdlo stažené, tělem mi proudí husí kůže, žaludek na vodě a prsty se potí nervozitou. Tolik překlepů při psaní pár řádků, už jsem dlouho neudělala. Ještě že nemusím, mluvit. Ani hláska by ze mě nevypadla. A přesto bych to chtěla, vykřičet do světa.  JSEM VDĚČNÁ. JAK MOC JSEM VDĚČNÁ! Ten pocit se mnou tak neskutečně rezonuje. Jsem vděčná své rodině, kamarádům, ale především věcem a událostem kolem sebe.  Děkuji! Děkuji, vesmíre, že pracuješ na myšlenkách, které ti posílám…

Být vděčný za velké věci je snadné. Ale naučit se, být vděčný za maličkosti každodenního života,  je teprve umění!

Pocit vděčnosti slýchávám v posledních týdnech na moji adresu často. Proto na chvíli 5 minut slávy přenechám někomu jinému. A VELICE RÁDA! Mojí kamarádce Míše, která mě podporovala na začátku tvorby tohoto blogu. Jsem vděčná, že můj blog přináší motivaci a inspiraci lidem kolem mě, že si každý najde to své téma a nechá se, unést do vzpomínek, anebo dál do říše snů. Někdy ale potřebuji i já tu podporu, tu hnací sílu jít dál. 🙂 Myslím, že jsme se s Míšou kopaly do zadku navzájem. Ona mě hecovala k blogu, kdy už bude hotový a já musela usilovně pracovat dnem a nocí… už nebylo cesty zpátky! A já ji pomalu ale jistě kopu k tomu, že si ten blog stejně zařídí a vezme vás časem do říše Norské fantazie! 🙂

Děkuji, Míšo, za naše cca 15ti leté přátelství! Předávám ji péro, ať nás vezme do zimy severského dobrodružství. Je to tvoje! Užij si to! Protože, když člověk chce, tak to opravdu jde! A sny se mohou stát skutečností i za mnoha a mnoha let později… A ty víš, že já jsem spíše na ty teploty nad 35°C. Ale nikdy neříkej nikdy, že? 🙂

vaše Kate s LÁSKOU ❤

 

Země zaslíbená – Norsko!

Norsko – země, která mě přitahovala několik let. Skoro magicky! Poprvé jsem se tam chystala v roce 2005. SAMA! Na zkušenou, do velkého světa. Jako au-pair, což mi vždy přišlo jako nejjednodušší cesta, jak vycestovat a začít v cizí zemi. Zrovna jsem odmaturovala a přemýšlela… „Neudělala jsem ani přijímačky na vysokou školu…, co dál???“ Nějak jsme se s česko-norskou rodinou nedomluvili a já si našla náhodou brigádu, než si najdu opravdovou práci. Nakonec jsem nastoupila na soukromou vysokou školu a nikam nejela…

Tehdy by mě nenapadlo, na kolik let, jedno takové rozhodnutí, ovlivní můj další život…

Mezitím jsem přečetla několik průvodců, hltala všechny fotky a nakoupila všechny u nás dostupný učebnice norštiny. Pravidelně jsem se hlásila na jazykové kurzy, které nakonec pro nedostatek zájemců stejně nikdy neotevřeli… Kontroluji stránky Masarykovi a Karlovy univerzity, zda neotevřou dálkové studium norštiny. Hledám tu správnou kombinaci ke studiu, i když nedoporučují kombinovat dva severské jazyky… Ale přeci nechci studovat ještě historii, kdo by si měl, pamatovat všechny ty letopočty… Požadavky k přijímacím zkouškám taky časem už umím nazpaměť…

ucebnice

O pár let později…

Tentokrát otevřeli! Znovu se hlásím na kurz norštiny. Na první lekci chybím, jsem na dovolený, ale o nic zásadního jsem prý nepřišla. Dorazím suverénně na další hodinu. Nerozumím ani slovo! Skvělé! Lektorka, ačkoliv Češka, mluví celou hodinu a půl jen norsky a vše vysvětluje v norštině. Na lekci jsme celkem čtyři – já, jedna holčina (patrně z Ukrajiny), jeden Arab a Čech. Čech, který je sice zmatený, ale chystá se, jet do Norska na rybolov. Snaží se, naučit alespoň základy, aby si později našel práci.  Fotím si poznámky z promeškané lekce od „spolužačky“, abych doma zjistila, že jsou mi k ničemu. Protože norský překlad je napsaný převážně v azbuce! A to už je na mě trochu moc… Marně se snažím, vzpomenout si, proč jsem se nakonec ty ruštině nevěnovala více… Mám jasno! Byla jsem líná, vstávat a chodit do školy na 7h ráno… Na pomoc přichází Google. Zlatý Google! 🙂 Nejlepší vynález 21. století. Doteď jsem si myslela, že Google neumí přeložit správně angličtinu a němčinu. Od této doby hlásím teorii, že tento překlad je 100 % správný. Norštinu totiž nezvládá vůbec. Úplná španělská vesnice. Chudák Google. Ještě možná tak z češtiny do angličtiny, z angličtiny do norštiny…

2013-03-12 17.30.55

O deset let později…

Rok 2015 a já stále svoji vysněnou destinaci nenavštívila. A to jsem Norsko plánovala několik let po sobě a vždy přišlo něco, proč to nešlo.

Tento rok se událo pár zásadních věcí v mém životě a já začala přemýšlet, kam pojedu v létě na dovolenou. Kam? To jsem věděla hned. Konečně do Norska! Ovšem otázkou zůstávalo s kým??? S kým už byl těžší úkol. Měla jsem jasno v tom, že sama jet nechci. Jenže většinou už každý svůj plán dovolené měl, nebo nechtěl chodit, nechtěl do zimy, protože je to přeci na severu a tam zima být musí i v létě, nebo raději chtějí trávit dovolenou válením se u moře.

A tady mě nakopla Kate a ukázala pár skupin, kde cestovatelé hledají spolucestující na dovolenou. Máte stejný cíl, ale nikdo z vašich kamarádů vaše nadšení nesdílí? Tak se prostě sem vydáte, hledat někoho, kdo s vámi pojede. Pro mě trošku nepředstavitelné. Nicméně zrovna dva lidi poptávali spolucestujícího do Norska. Sebrala jsem odvahu a napsala jim. Já, která nerada mluvím s cizími lidmi. Nerada, se seznamuji. Já, která mlčela celý zápis do první třídy, protože s cizími lidmi se přeci nemluví, a dostala kvůli tomu roční odklad…

Já jedu do Norska! Já jedu do Norska! Já jedu do Norska!

norge2015

„Já jedu do Norska!“ Zní mi v hlavě několik dní, tedy celou dobu před odjezdem. Těším se! Těším se jako malé dítě na Ježíška. A pořád tomu tak úplně nevěřím! Nevěřím tomu, že po té smůle, která mě od začátku roku provází, by mohlo konečně něco vyjít podle mých představ a nepokazit se… „No znáte to, ne? Já jedu do Norska, já jedu do Norska…“

IMG_3155%20(1024x615)

Na svoji dobrodružnou cestu se těším a mám za to, že jsem se i pořádně nachystala. Čeká nás pár zajímavých tracků, o kterých se rozepíšu podrobněji, ale někdy příště. 🙂 Pravidelně sportuji, několikrát týdně. Hodně a ráda chodím. Chodím hodně se psem na dlouhé několika kilometrové vycházky, ujdu v pohodě i 20 kiláků. Takže žádný problém. Bude to brnkačka!

Omyl!!! A zase omyl!!!

Hned první naše túra a cesta na Preikestolen. Výběžek skály tyčící se nad fjordem. Místo, které každý z vás zná z fotek. Při pohledu na tu turistickou cestu… Sakra! Balvany, přes které se škrábu s krosnou na zádech (asi jako jediný turista!), občas i po čtyřech… A v duchu nadávám!!! To raději ani nechtějte, vědět, co konkrétně… 🙂

DSC_1730 12003397_10204053154963218_3093362539442353160_n

Rozdíl, mezi turistickou cestou u nás a v Norsku, je patrný na první pohled. Jediný myslitelný trénink na tyto cesty, který mě napadá, je chodit na Sněžku. Nejlépe denně, nebo aspoň tak 3x týdně. Po těchto náročných túrách má, ale vždy Norsko pro vás nachystanou sladkou odměnu v podobě dech beroucích výhledů a panoramat. 🙂

IMG_3371%20(1024x615)

Tato dovolená byla drsnější, než jsem si ji dokázala, představit. Norští bohové nám ukázali svou sílu – slunečné dny vystřídalo bičování studeným vichrem a silným deštěm. Dali mi okusit, kdo je tady pánem. I za tohle počasí přišla sladká odměna…

11990533_10204032557968306_7297069348598542610_n 11924561_10204032558288314_3851329157651715632_n

Nikdy jsem nechtěla absolvovat vícedenní přechody hor, denně stavět stan atd. Není nic horšího, než klepat kosu v noci ve spacáku. Několikrát jsem si sáhla na dno svých sil, ale stejně je to nejlepší dovolená, jakou jsem kdy zažila. Už se moc těším na další své norské dobrodružství, do kterého vás ráda vezmu sebou. 🙂

Mischa