20151223_063314

Naše baťůžky pomalu zapouští kořeny na ostrově Koh Rong, na Palm Beach. Pro ty, kteří milují klid, ideální místo. Každý má nárok na svoji vlastní palmu s lehátkem pod slaměným slunečníkem. Jen pozor, ať vám na hlavu nespadne kokosák! Těch je tu hojný výskyt. Naše poflakování na pláži pravidelně střídáme s návštěvou místní žrádelny. Objednáme si hranolky a smějeme se naší nálepce, co vlastně dostaneme za 2.5 USD?! Překvapení! Na tváři se nám vytvářejí bouličky, jaká dobrota to je. Objednáváme ještě jedny DOMÁCÍ HRANOLE! 🙂

Poslední den se vládci moří nad námi slitují a kambodžská pláž vydává své dary. Obdarovává nás nádhernými mušlemi, které si nadělujeme na štědrý den pod stromeček.

20151224_174614-1-1 20151224_182023-1 20151225_173122

V Sihanoukville trávíme poslední plážové chvilky. Čas loučení se nezávratnou rychlostí přibližuje sekundu po sekundě.  Tak rychle to letí. Sotva mi připadá, že jsem přistála na letišti a ono dva týdny jsou skoro fuč. Slunce se pomalu kutálí do ztracena za oceán. Cesty se rozdělují a loučení s mojí kamarádkou ze Švýcarska není snadné. S vidinou, že naše cesty se ještě zkříží na další cestě za dobrodružstvím, ji dávám poslední sbohem. Na památku děláme poslední selfie z Kambodže.

IMG-20151225-WA0008 IMG-20151225-WA0010 IMG-20151225-WA0005

Čekání na noční autobus do Siem Reap začíná být dramatické. Dohodnutý transport má půl hodiny zpoždění. Není nad to, když kancelář, která vám prodala tiket, je zavřená. Zjišťujeme na recepci hostelu, že prodejce nahlásil k vyzvednutí špatný hostel. Teď už by snad mělo být všechno v pořádku. Čas čekání si krátím legrací: „Co se asi tak vyklube z nočního lehátkového autobusu?!“ Zajímavé, ale další půl hoďky se nic neděje. Siem Reap s nádherným chrámovým komplexem Angkor Wat mi asi není souzené. Na recepci znova dostáváme stejnou odpověď: „Transport je na cestě.“ A ejhle, on opravdu se objevil po 1,5 hodině čekání.

Brzké ranní paprsky nám naznačují, že jsme na místě. Přesun za 12 USD nočním autobusem sice nebyla žádná výhra, ale tentokrát to byl opravdu lehátkový autobus. I když jsem tajně doufala, že bych mohla dostat jako spolunocležníka nějakého pěkného cizince. Tak bohužel moje přání opravdu zůstalo jen zbožným přáním.

Tuk-tukáři v Siem Reap platím 1 USD. Jiný kraj, jiný mrav a jiné ceny za tuk-tuk. Moje postel v Bliss Villa ještě není připravena. Nohy mě vedou hned za nosem po vůni do místní žrádelny na snídani. Snídani si nechávám donést k bazénu. Ještě není ani deset a slunce už žhaví své paprsky na plný plyn. S nacpaným bříškem vyměňuji lehátko za bazén a chladím své rozpálené tělo.

Neúprosně smlouvám s tuk-tukářem na cenu 13 USD za tour kolem chrámového komplexu Angkor Wat. Vyrážíme. Na tu masu turistů jsem byla připravena, volila jsem tedy pouze jednodenní vstup. Trochu to sice kazí úžasný zážitek, ale za těch 20 USD to i tak stálo. Na druhou stranu bohatě stačí jeden den strkání, vyhýbaní a odmítání místních prodavačů. Jo, tady se člověk musí obrnit trpělivostí!

20151227_153441 20151227_172601

20151227_161941

Ke konci otvírací doby ještě míjím poslední stánek s malovanými obrazy. Smlouvám jeden za 12 USD z původních 20 USD. Taktika smlouvání, kdy navrhuji cenu, a když se ti to nelíbí, tak odcházím, funguje naprosto geniálně. Asi po třetím mém odchodu se dostáváme na cenu 12 USD. Myslím, že by se dalo i níž, ale už se mi nechtělo. Navíc bříško se začalo hlásit o slovo. Zajímavý postřeh je, že pokud obchodník je stále ochotný smlouvat, tak pořád na tom vydělává. 🙂

Ráno mi odjíždí autobus zpět do hlavního města Phnom Penh, tak akorát abych stihla odpolední let do Kuala Lumpur. Odtud už jen domů přes Abu Dhabi, Řím a Benátky. Cesta bude opravdu dlouhá a nekonečná. To bych ale nebyla já, kdybych cestu neměla okořeněnou o dramatické zážitky a trochu stresu. Nejprve mi recepční zapomněl objednat tiket na autobus. Začíná to dobře. Uf, nakonec jedno místo sehnal. V Phnom Penh s tuk-tukářem nekompromisně sjednávám cenu 6 USD za odvoz na letiště. Při jeho navržené ceně 10 USD na něj koukám stylem: „To jako vážně? Stojí ti to za to? Vážně to chceš zkoušet?“ Na letišti mě čeká další překvapení. Ranní let do Kuala Lumpur odložen o 24 hodin. Paráda! „Ale co můj odpolední let?“ Nakonec zpožděn o pouhé 2 hodinky. „Uf!“ S přehledem tedy stíhám svůj let z Kuala Lumpu do Evropy. A bonus na závěr, letadlo do Abu Dhabi naplněno pouze z 1/3. Takhle poloprázdné letadlo ještě svět neviděl. Co víc jsem si mohla přát na dalších 8 hodin letu. J Zabírám tři sedačky a velebím se ke spánku. Zvuk motoru mě kolébá a já se ponořuji do snění o rekapitulaci dobrodružství v Kambodži… To bylo ale božžžžííííí!

                                                                                                    

vaše Kate s LÁSKOU ❤