20150506_104603

Kate, holka, která celý život sní 🙂 o cestování, o životě v zahraničí s cizincem a o práci spojenou s cestováním. Už v 6 letech prohlašovala, že chce žít v zahraničí, ale život to bohužel chtěl jinak. A tak do dnešního dne žije život v ČR takový, který se jí nabízí… Již brzy se mi ale splní i tento sen. Možná! Možná to ještě pár let potrvá… Kdo ví? Hříčka osudu je nevyzpytatelná. Ale usilovně na tom pracuji dnem i nocí. 🙂

Občas propadám panice, že se nic neděje, jak si přeju… Ale to je úplně normální v životě. Každý to občas máme. Nejsme dokonalé bytosti. Od toho tu mám skvělé kamarády, kteří stojí při mém boku. A já cítím ten pocit bezpečí, že zlé časy jsou na chvíli zažehnány. Čas od času je dobré, zastavit se a uvědomit si, co jste vlastně za uplynulý rok dokázali… Zkalkulovat měsíc po měsíci. Třeba objevíte skrytou Ameriku, že „ten“ daný rok nebyl až tak špatný a poděkujete životu za něj. Ze špatných věcí, které se staly, dřív nebo později vzešly ty dobré a třeba i mnohem lepší, než jak jsme si je původně malovali a představovali.

Důležité je zastavit se a vyjádřit vděčnost. Za dobré i ty špatné události. Poděkovat hlavně sami sobě, jak úžasné bytosti jsme! 🙂 Děkuji! 🙂

Důvod, proč se věcí dějí, jak se dějí, je nám skrytý. Zahalen rouškou tajemství. Někdy smyslů zbavená stojím a hlava mi to nebere. Nevěřícně jen kroutím hlavou. Říkám si, jak je tohle možné. Ale časem ho objevíme, anebo i roky na to nepřijdeme. Ať je jakýkoliv. Ať se nám to líbí nebo ne. Kopanců od života dostaneme ještě hodně. Vždy by nás měly, posouvat dopředu. A pokud to nepochopíme, budeme ten stejný kopanec dostávat pořád a pořád dokola, až se nám konečně rozsvítí.

Čas jít dál! Poděkovat minulosti, dát sbohem a zavřít dveře.

Život není o čekání, až konečně přijde vytoužený sen. A přijít ani nemusí. Umět žít v přítomnosti je ten největší dar pro mě. Ohlížením zpátky do minulosti mě přivádí k zamyšlení, že naše sny nejsou otázkou nesplnitelnosti, ale otázkou vytrvalosti. A co jim věnujeme anebo snad obětujeme? Samozřejmě bez práce to nejde. Ani koláče se sami neupečou. Vím, že každý můj sen se splní. Dřív nebo později se splní.

I zdánlivý bezvýznamný dětský sen o Kelly Family se za 20 let stal skutečností. Paddyho jsem si sice nevzala, ale smáli jsme se nad nesmrtelností brouka u večeře. 🙂 Osud vám někdy ty cesty zamotá tak důmyslně, že začátek cesty „zpěvák a fanynka“ končí „organizováním jeho koncertů“. A když jsem na chvíli zastavila kolotoč dění kolem sebe, udělala jsem si chvilku sama pro sebe u řeky, tak mi to došlo. Těch 20 let mezitím tím, jsem si začala plnit sen o cestování. Projela jsem tolik měst v různých státech, že mnohým se o tom může jen zdát. Navštívila jsem místa, na které bych se v životě nejspíše ani nepodívala. Otevřelo si mi tolik přátelství, za které jsem vděčná v životě. Děkuji! 🙂

20150506_131817

Každá mince má ale dvě strany. Rub a líc. A někteří lidi do mého života přišli a zůstali podle potřeby rok, dva, pět či dokonce 20 let. Až jsem pochopila, co mě měli naučit. Bylo nutné jim dát sbohem a posunout se dál. Loučení bylo smutné a bolestivé, ale bez toho bych nedokázala v životě udělat další krok vpřed. Plnit si další sny. Vzala jsem si z toho maximum, zavřela dveře za Kelly Family a šla dál…

Mít práci snů a zjistit po 5 letech, že to jsou jen okovy, které mě stahují dolů ke dnu.

Chci si splnit další sen a pokračovat… Život mě sráží na kolena. Po úspěšném cestovním období, kdy jsem v prosinci 2014 sedla na letadlo a vystoupila z něho na konci roku 2015, přichází rok vystřízlivění po doktorech a nemocnicích. Ano, na začátku jsem nechápala onen důvod, proč se to děje? A zase jsme u důvodu, proč se věcí dějí, jak se dějí. 🙂 Z co si z toho máme uvědomit za moudro, co nás to má naučit a kam posunout dál.

Předešlý rok byl tak super a konečně jsem mohla cestovat naplno. Práce mi to umožňovala. Proč tento rok sedím jen v čekárnách u doktorů? Proč to nevyměním za letištní haly? Kolotoč myšlenek v mé hlavě běží. Myšlenky se točily dokola, přicházely a odcházely, snažily se ze všech konců analyzovat, co se právě děje… Jediné co stále zůstávalo, bylo slovo PROČ? Snila jsem o práci, kde mě zaměstnavatel bude vysílat na zahraniční služební cesty. To mám. Zažila jsem Bulharsko, Thajsko, Austrálii, Finsko… V čem je teda problém?

20150507_092947

Dny na nemocenské plynuly. Připadala jsem si v čekárnách už jako doma. Sestřičky mě zdravili a usmívali se. Ano, jsem to zase já, v plné své kráse a opět tady. Najednou pro vás není nic důležitějšího než jen vy sami pro sebe.

Dostalo se mi úžasného DARU!!! Mít čas pro sebe!!! Mít ho tolik, že začnete přemýšlet o sobě, o životě, o práci, o snech…

Přemýšlíte tak často, že to už není zdrávo. A rozuzlení máme přímo před nosem, jen jsme ho neviděli. Nebo možná ani vidět nechtěli. Protože jsme byli zaneprázdněni tolika nesmyslných věcí v našem životě, že na to podstatné už nezbýval čas. Všimli jste si, s jakou oblibou jsme se naučili, říkat: „Nemám čas?“. Tak snadné vyslovit tyto dvě slova během dvou sekund. Ale co to doopravdy znamená pro nás? A co pak pro osobu, pro kterou jsou určena? Někdy mi připadá, že ty slova nám padají z úst jako naučená denní fráze života: „Jmenuji se Kate…“. Neuvědomujeme si je a říkáme je automaticky. Tak jako automaticky zcela bezmyšlenkovitě víme, že výtah se nerozjede dříve, než nezmáčkneme tlačítko.

Moje myšlenky byly konečně osvíceny. Moje „PROČ?“ bylo zodpovězeno. Měla jsem sice práci snů, ale byla jsem šťastná? Cestovaní naplňovalo tu prázdnotu ve mně a na chvíli ji odráželo. Jak dlouho jsem mohla tohle vydržet? Být otrokem systému, zaměstnavatele. Okovy, které mě dusily a stahovaly dolů ke dnu. Na samotné dno až zpátky na lůžko Interny A v nemocnici. Pět let v zaměstnaneckém poměru mi ukázalo, že jistota v tomto státě, kterou nám rodiče celý život tloukli do hlavy, jednoduše NEEXISTUJE!!! Peníze jsou jen pomíjivé zboží. Samozřejmě bez nich to nejde, ale nejsou všechno! Znova se tedy stavím na vlastní nohy, a když vím, že na účtě mi nebudou cinkat desítky tisíc korun, tak hlady neumřu. Děkuji životu za možnost, být svobodnější a šťastnější člověk! 🙂 Děkuji a ještě jednou děkuji! 🙂

vaše Kate s LÁSKOU ❤