Uháním po dálnici, v zádech zapadající slunce, přede mnou se rozprostírá více jak tisíc kilometrů a v hlavě se mi točí kolotoč násobně více myšlenek. Nechám se okolním světem luk a jelenů unést do říše snů a pohádek… co by bylo kdyby… Normálně diskuze tohoto typu nesnáším. Ale jak míjím ty louky, stromy, bažanty, auta, cedule… pořád jednu za druhou… vzdalující se slunce za horizontem ve zpětném zrcátku… nekonečné dálnice přede mnou a za mnou… mi to přijde jedním slovem cool! 🙂

zapad slunce

Wow! Přesně 2 roky, 6 měsíců a 19 dny, kdy jsem zavřela ty dveře za minulosti Kelly Family. V tu chvíli jsem věděla, že už je nebudu otvírat znova. Proto jsem je zamkla na sedm západů a klíč spustila do hluboké studny, kde už bude k nenalezení. Místo, pro mě navždy ztracené a zapovězené. Dny, týdny, měsíce plynuly a já pochopila, že i špatné věci se musí dít, abychom dále rostli.

Není umění spálit všechny mosty s minulostí, ale poučit se z chyb a odstranit to špatné z nich.

A tak pro mě poslední roky byly časy odpočinku a meditace od světa Kelly Family. Rostla jsem v jiných směrech, na jiných frontách. Věnovala se hlavně sama sobě. Tak moc jsem potřebovala vypnout. Byla jsem sama sobě soupeřem. Rekapitulovala jsem, co jsem se měla naučit od světa Kelly Family. Přemýšlela jsem, kdo vlastně jsem, jaký je můj smysl života a co mám přinést já světu, proč tu vlastně jsem? A s ním jsem na to přišla! Pochopila jsem. Maják v mé hlavě se rozsvítil.

Jestliže dobré věci potřebují určitý čas k zrání, potom velké věci přicházejí.

Mísí se ve mně zmatené pocity. Vlastně ani nevím, které z nich převládají více. Známý mrazivý pocit, který mi postupně putuje tělem přes krásné motýly v břiše až po konečky prstů. Jsem plná očekávání a na druhou stranu neočekávám zase nic. Zvláštní to pocit. Jako bych se pohupovala někde mezi nebem a zemí. V zemi někoho a zároveň v zemi nikoho. Sametový hlas z reproduktorů se pozvolna rozpíná prostorem auta. Jeho hlas mě dokázal vždy uklidňovat…

„ …Shake away, shake away the old chains in my life
Got a new, got a new love and open eyes
Break away, break away the old ways and live high
Got a new course for the light… “

Holky nabírám v Praze po pár hodinách. Je tolik německých měst, ve kterých jsem byla a ještě více, které mi zůstávají prozatím skryté. Dneska vás s holkami vezmeme na kukandu do Rosenthalu. Malebné městečko o jednom kostelíku s posvátným pramenem a pekárnou. Kolem pár útulných domků a široko daleko louky, zajíci a lesy. Mořské víly mě berou za ruku a jsem unášena tancem do jejich říše…

kostel1 kostel2

Tak jsem tu! Opět stojím před dveřmi té oné velké nafouknuté bubliny mého mládí. Kroky mě vedou a já je následuji dovnitř. Do jiného světa. Nic se tady nezměnilo, ty samé staré party lidí z Polska, Německa, Česka… Ale přece jen je všechno nové, divné a neznámé. Připadám si na jednu stranu jako Kate v říši divů. Prozřela jsem! To je mnou!  Jsem jiná.  Stále je to ale ten stejný svět, ve kterém se vedou ty žabomyší války. Jdou cítit ze vzduchu. Lze je krájet jako kousky dortu na talíř. Ale s jedním rozdílem. Odrážím je! Jdou mimo mě. Míjí mě velkým obloukem. Změnila jsem myšlení a jsem imunní. Jsem jako magnet, který odráží tu negativitu, negativní pocity a lidi.

Oprostila jsem se od světa závisti a nepřejícných lidí. Děkuji!

koncert1koncert2IMG_5310

Udělal to znova. Zase to dokázal. Opět mě mile překvapil. Už přes 20 let mě nepřestává překvapovat. Prošla jsem každou jeho životní etapou přes světovou popularitu v 90. letech jako Paddy Kelly, klášterní život mnicha Johna Paula Maryho a nakonec znovunavrácení na hudební scénu jako Michael Patrick Kelly.

„ …I’m running for my life, oh no
So long my friend so long oh no,
the renegade is on the run.

lalala lalala leyda
lalala lalala ley
lalala lalala leyda
leyda leyda ley… “

Stojím s pusou dokořán, tělem mi projíždí každý tón a mé nohy si klepou do rytmu. Jak on to dělá? Sakra, jak to dělá? Jeho muzika je tak okouzlující. A hlas dech beroucí. Opět svůj talent posunul ještě za hranice dál. Je to ještě možné? Krása přítomného okamžiku!

Miluji tu krásu, ten jeho hlas a ty písničky.

Pocit, kterého se nedá nabažit. A o to víc je tento moment úžasnější, když přistihnete sami sebe při „skoro“ tanci a navíc se potulně usmíváte. Ano, ten starý dobrý Paddy z let 2003 – 2004 odešel, aby mohl nastoupit nový Michael Patrick Kelly. Koukám na toho vyzrálého muže. Nevěřím vlastním očím. Na podiu pořád ale řádí jako za mlada. Stále uvnitř je to ten rošťák s modrýma očima.

IMG_5313

Atmosféra je v plném proudu a jedna písnička následuje druhou. V jeden okamžik dav šílí a v druhý moment najednou utichá. Když do těch pár sekund ticha jsou vyťukávány první tóny Blues-songu…

„ …I can see no more moon
So I am singing, yes I am singning
Maranatha, Maranatha, Maranatha
Ma-ma-ma-ma-ma-ranatha… “

Publikum se pomalu zahaluje do temna. Ruka ruce předává to maličké světlo. Jedna, druhá, třetí… za chvíli ty světélka tvoří nádhernou rozléhající harmonii jako tisíce jasně zářících hvězd na obloze. Písnička, která nenechá, na sebe dlouho čekat a my následujeme její světlo…

IMG_5324

„ …Oh I’m thanking Blessed Mary for light divine
Thanking Blessed Mary for light divine
Thanking Blessed Mary for light… “

To jediné světlo, které se před námi otevírá. Krok za krokem jdeme s důvěrou za ním. Následujeme ho do dálky. Vstupujeme a objímá nás jeho pronikavá záře…

„Duch je tím Pánem, kde je Duch Páně, tam je svoboda.“
 (2 Kor 13,17)

 20160711_214018-1

vaše Kate s LÁSKOU ❤