IMG_20160822_215405

Jsem nedokonalá bytost! Opravdu. Skutečně se vším všudy. Troufla bych si, říct, že ani 99,99 % blogerek to nikdy nepřizná. Prozradím vám tajemství o mě. Co se vám asi nebude moc líbit. Myslím si, že většina z vás má představu pozlacené iluzi o nás, o blogerkách, že jsme dokonalé bytosti. Vždycky máme perfektně udělané vlasy, obličej, sladěný top outfit podle poslední módy, krásně nafocené fotky a články bez chybičky.

Nejsem dokonalá osoba, mám své mouchy a jsem pěkně tvrdohlavá.

Občas ten den blbec přijde i na mě. Nálada pod psa. Hold ne každý den může být růžový posvícení. Naštěstí takových dnů za rok mívám málo. A díky bohu, se mi čím dál tím častěji vyhýbají obloukem. Ale někdy to přijít musí. V tu chvíli se zachumlávám do polštářové fantazie a nevylízám. Protože jinak můj zrak střílí jako nejdokonalejší samopal pouhým pohledem. A to z jednoho důvodu. Důvěra! Nejde ji vypěstovat lusknutím prstu. Ale jak snadno ji lze ztratit během 5 sekund. Vyřknutím věty nebo napsáním pár slov. A jednou pohřebená a rozdupaná už se horko těžko získává zpátky. A důvodem toho všeho jsou LŽI! Samé lži. Kolem mě a furt někde. Jenom lži. Stojí to za to trápení?

Život mě naučil. Pošlapal mi tu dětskou iluzi o tom, že lze věřit každému. A co víc, tak nějak nedokážu důvěřovat cizím lidem tady v ČR a hlavně mužům na první pohled.  Prosím, neberte to špatně. Není to o tom, že bych vás neměla ráda. Jen vám ten kukuč nevěřím ani na druhý, třetí a možná ani padesátý pokus.

U mě si tu důvěru musíte jednoduše zasloužit. A u mě je to sakramentsky těžký. Tak a je to venku!

Možná mě přestanete číst, ale já se z toho hroutit rozhodně nebudu. Asi tím utrpí moje popularita a oblíbenost. ALE! Chci vám ukázat i tu moji druhou stránku o tom, že život se s nikým nemazlí a se mnou už vůbec ne. Jsem z masa a kosti jako VY. Mám své klady i zápory. Dělám podobné chyby jako každý jiný, ze kterých se učím, rostu dál a prodírám se životem. Jinak bych nedošla až sem. Nedokázala bych, co jsem dokázala. Protože až se jednou spolu setkáme. A doufám, že to bude brzy. 🙂 Moje svědomí bude čisté a s klidem v duši si řeknu: „Znáte mě. Jsem taková jako na blogu i s tou druhou stránkou. Mám i zápornou stránku. Nic nepředstírám a na nic si nehraju.“

Vážím si vás, a proto chci, abyste mě znali, taková jaké jsem ve skutečnosti. V přirozenosti je krása a obrovská síla.

A řeknu vám k tomu ještě jednu pikantnost o mě. Nebo to možná ani není tak žhavá informace, pokud se více zajímáte o horoskopy a charakteristiky znamení. Jsem střelec! O něm je známo, co na srdci, to na jazyku. A u mě to platí dvojnásobně. Na nic si nehraju, nic nepředstírám, jsem taková, jaká jsem. I když někdy důslednost vyřčeného slova si uvědomím zpětně, již nelze to vzít zpátky. Ale nikdy jsem to nemyslela špatně nebo úmyslně. Střelec je takový. Nejdříve střílí a potom přemýšlí. Má trošku jiný smysl humoru a na svět se stále kouká přes růžové okuláry. Mám ráda upřímnost a řídím se podle toho.

Ne, nebudu nikomu mazat med kolem pusy, abych získala bod, srdíčko, lajka, lízátko či cokoliv jiného navíc. Taková nejsem a nikdy nebudu. Jsem na rovinu velmi upřímný člověk a to samé na oplátku očekávám od ostatních. A pokud kdokoliv tu moji upřímnou pravdu nepobere, nepochopí nebo nerozdýchá, možná bude lepší, když každý půjdeme svojí cestou a nebudeme se navzájem trápit. Protože já v pravdě a upřímnosti spatřuji tu největší výhodu, nikoliv slabinu. Každý jsme jedinečný a tak to má být, tak je to správné. Nezlobím se, nesoudím. Pravý čas od každého z nás přijde ve správný moment. Někdo se ho dočká již brzy, jiný na něj čeká celý život. Jen MY jsme se zrovna potkali zrovna v tu nepravou chvíli. Možná abychom se od sebe něco naučili, předali si rady, informace a zkušenosti. A až přijde ten správný čas, potřeseme si rukou, usmějeme se upřímně na sebe navzájem a budeme vědět, že jsme na stejné vlně, na správném místě a v ten správný čas.

MILUJI SAMA SEBE NATOLIK, ŽE LIDEM NELŽU.

„Nedělej druhým, co nechceš, aby dělali tobě.“
Konfucius, Analekta 15,23

Sama vím, jak taková lež bolí. Dřív nebo později vždy vypluje na povrch a ublíží. To co řeknu, myslím upřímně a bez přetvářky. Možná tou upřímností někdy ublížím více než malá milosrdná lež, ale pořád je to upřímnost. Nesnáším lhaní! Opravdu ho z celého srdce nenávidím! Je zvrácené a zákeřné. Zlý neřád, který se vkrádá do důvěry a v koutu čeká na vhodný okamžik k útoku, jak bodnout tu kudlu do zad.

A proč vám to vlastně všechno píšu?

V posledních pár měsíců se kolem mě objevili lidé, kteří se se mnou pohrávali. Tak nějak tu jejich hru na více stran se snažím vstřebat, ale bohužel stále s tím mám problém. Hlavou se mi honí myšlenky, jestli více mě irituje to lhaní anebo to, že se mnou nejednali férově. Měli tu hru rozehranou na více stran včetně té mé maličkosti. Stále mě napadá jedna jediná věta. Proč je tak těžké, být jednoduše upřímný? Asi bych se k tomu stavěla jinak, kdyby byli upřímní a na rovinu řekli, jak se situace má. Já nemám problém s upřímností, naopak si ji velice cením. Člověk, který přece není upřímný k sobě, jak pak může být upřímný k ostatním a vážit si jich? Vždyť takový tvor nemá rád sebe v první řadě. Je to smutné o to více, že postrádám základní lidskost mezi námi. Život nemáme zase tak dlouhý, abychom si to mohli dovolit.

Jsem ráda za každou upřímnost i sebemenší nejmenší jiskru. Dokážu se, postavit situaci čelem a brát ji taková jaká je. Přemýšlením dospívám k jedinému závěru, že ta pingpongová hra na více stran je svým způsobem lhaní. Přesně to je to pravé ořechové, lidské vědomé a účelové lhaní, které já opravdu nenasnáším, nenávidím a neodpouštím! Ano, je mi známo, že by se měli dávat druhé šance a odpouštět. Ve finále vlastně ubližujeme jen sami sobě a mučíme své vlastní svědomí. Život mě naučil to hlavní, dát odpuštění a pochopit do jisté míry, proč to tyto lidi vlastně dělají. Potřebují tu jistotu! Boční jistotu! Ale já druhé šance nedávám, to opravdu ne! Pálím mosty!

A měli by se dávat druhé šance, ale NE za ty stejné chyby!

Ale jak poznám, že se nejedná o jednu a týž chybu? To už se nikde nepíše. Další zkušenost, kterou mě život musí ještě naučit. Kapitola sama o sobě na samostatný článek. Třeba někdy příště si dáme další hodinku filozofie jako ve škole a probereme si Carla Gustava Junga či Sigmunda Freuda.

Lidi, buďte K SOBĚ UPŘÍMNÍ, jednejte na rovinu bez vytáček. Mějte se rádi takový, jací doopravdy jste. Každý jsme originál a právě to je to krásné na tomto světě. Jinak by ten svět byl nudný. A hlavně NELŽETE si! Tato negativní lidská vlastnost nikdy nic dobrého stejně nepřinese a je jedovatá jako ta kudla v našich zádech.

Děkuji, že jste si mě vyslechli! Tak já se jdu, opět zachumlat do těch svých polštářů… Aspoň se zítra budu zase usmívat od ucha k uchu.

vaše Kate s LÁSKOU ❤