„Frrrr! Jestli nemáš pro mě to jablíčko, tak nepojedu. Frrr! Mrkvička bude taky stačit… Frrr!“ Mlsně se na mě řehoní tmavohnědý hřebec. „Wow, to jsou velká kukadla!“ Obraz mého já se v nich odráží jako ve skleněné černé kouli. A jak koukají. Mlsně koukají. Je mi to jasný. Ohon pleskne sem, pak ohon plácne tam. Předvádí svoji nablýskanou chloubu. „Tak pojď, mlsoune! Trochu se projedeme…“

IMG_20160903_205108DSC_0355IMG_1332[1]

Babí léto kouzlí barevné symfonie přírodních lesů, luk a květin. Září letos bude opravdu zářivé a prosluněné teplými dny. Těším se! A první půlka měsíce je toho důkazem. Hodiny odbíjí sobotní odpoledne stvořené pro chvilku s holkami. Dáme si dámskou jízdu a to doslova. Jsem v balíkovém ráji. Jeden sem a druhý tam. Kolik jich asi je? Nestačím, počítat. Oni si se mnou hrají!

Miluji hry!!! A to bych prý měla už konečně dospět… Možná příště…
Dokonale šťastná. Balíková víla. 🙂

20160903_154345 20160903_155413 20160903_15461720160903_155455 20160903_155234 20160903_155250

Slyším volání lesů. Voňavý balík šimrá mi nos. Nemohla bych si tě vzít domů? Aspoň tebe, jeden kousek, prosím do Ostravy. Obtančím druhý, ten trošku menší. Šupnu na něj. Lelkuji, koukám do daleka a skáču na jiný. Malá víla všech balíků je teď trošku vyšší a machruje, kam až dohlédne. Šťastná jsem. Užívám si na zlomek sekundy těch 50 cm navíc nad zemí. Pak míjím další a za následujícím se zdravím s bažantem. Domlouváme si spolu překážkový závod mezi balíky. Ušatý zajíc nás ale poráží na plné čáře. Lesy ještě chvíli si ponechávají svůj letní nádech. Podzim sice už klepe na dveře, ale důkazem jsou jen ty balíky usušené slámy na smaragdovém palouku. Neskonalá kráse. Příroda si užívá ten malý zelený momentík, než se uloží k dlouhému zimnímu spánku.

„Morgane! Ty zlobidlo, plácnu tě po zadku! Já věděla, že mě nepovozíš jen tak… Ale do foťáku pózovat, to by ti šlo… Model pro Dior se fakt nezapře! Odměna tě nemine. Krásnou zelenou louku jsem pro tebe nachystala. Nebo je libo jedno červené jablíčko? Nabaštíš se dosyta…“ Zkouším svoje fígle na toho krasavce, aby udělal pár kroků navíc. Tvrdohlavý jako já. Po mě to určitě nemá. Klárka, tu naší rozmluvu už nevydrží, chytne uzdu a pobídne ho, ať už kluše. A pro změnu se chichotá někdo jiný. Lenka z toho má ohromnou prdel, jak mě ten model (ne)poslouchá. „Však počkej, na tebe taky dojde!“, vrhám na ni bojácným pohledem. Normálně si ze mě dělá prču. Že se ta holka ušatá nestydí. Však počkej, za chvíli se budu smát já… haha 🙂

DSC_0488 DSC_0402 20160903_154932 20160903_154658

S Morganem se pro dnešek loučíme a posíláme balíkový pozdrav :)))
Užijte si ještě dneska krásu soboty po kouřovém úplňku!

 

vaše Kate s LÁSKOU ❤