Po celém dnu na cestě ze sice nádherné, ale chladné Cameron Highlands se ocitám opět ve vlhkých, ale tentokrát teplých krajinách na ostrově Pulau Pangkor. Malý malajský poklad omývaný plážemi s třpytivým pískem a nekonečným koukáním na mořskou hladinu při západu slunce. Miluji ten pocit meditace na břehu moří a oceánů. Rozkoukávám se sem a tam, za sebe a před sebe. Vstřebávám počáteční atmosféru ostrova a prodírám se z přístavu ven přes všechny ty úžasné nabídky od místního lidu.

1

„Nepotřebujete pomoc?“, oslovuje mě muž ve středním věku na skútru. V duchu jsem Vesmír prosila o pomoc: „Potřebovala bych se, dostat na Coral Beach! Dá se tam prý stanovat…“ Camping v Malajsii, no konečně, nemůžu se dočkat! 🙂 „Sice nevím, kde to je, ale to vyřešíme cestou…“ A tak nasedám na skútr a tentokrát důvěřuji svému instinktu, který mě ještě nezklamal.

Provozovatel campingu ze mě chce asi vytřískat neskutečnou sumu a já se tak těšila. Škoda, ale 50 MYR za stan je opravdu hodně. Ale můj přítel na skútru má hned jasno: „Budeš ubytována u mě! Taky pronajímám apartmán… A máš to FREE!“  Nestačím popadnout dech a nakládá mě zpátky na skútr. Nedaleko letiště objevuji jeho království. Trochu propadám panice, jestli nemá postranní úmysly, ale mé obavy jsou záhy velmi rychle rozptýleny.

A já můžu poděkovat zase Vesmíru, že mi poslal do cesty tak úžasného člověka jako je Bernard. Děkuji!

Přála jsem si, poznat život místních lidí v Malajsii. A tady ho mám. Bernard je neskutečný hostitel a zároveň průvodce. Svým hostům ukáže ten pravý nefalšovaný pohled do života místních na ostrově. Je vidět na něm, že ho to neskutečně baví. Společně ještě s rodinkou z Hongkongu zažívám neskutečný příval štěstí a pozitivní energie. Připadám si jako součást, jak Bernardovi rodiny, tako i té Hongkongské. Den končíme u společné večeře v jedné místní restauraci i s kamarády od Bernarda a plánujeme program na další den.

2 IMG-20141229-WA0005

Dnešek bude hodně dlouhý! Nekompromisní pátá ranní hodinka ohlašuje, že nás čeká místní rybí trh. Sice oči máme ještě skoro zalepený spánkem, ale jdeme po rybí vůni. Seznamujeme se s langustami. Důkladný příběh jejich životů nám vypráví prodavač. Bernard nás po vyčerpávající přednášce bere na jednu z nejlepších místních snídaní, kterou jsem dosud zažila. Abych pravdu řekla, nemám potuchy, jak se to jmenovalo, ale pro mě to byly placky s omáčkou. Pst, vy to ještě nevíte, ale zítra tady budeme zase. Když to je tak dobrý! 🙂 S nadlábnutými bříšky jdeme zkoumat holandskou pevnost Kota Belanda. Specialitou Bernarda je exkurze do místní továrny na led a posléze nakouknutí k jedné milé babičce. Plný dojmů zakončujeme dnešní večer ve známé jídelně ze včerejška.

4 5 6 7 8 9

20141228_154023_HDR 20141228_154325_HDR

Já jsem myslela, že nás nechá Bernard další den vyspat do růžova. Ale to by nebyl on, kdyby nás hned za ranních paprsků neprotáhl návštěvou přístavu jedné vesničky při místním rybolovu. Na dopoledne a část odpoledne nám naplánoval Boat-trip. Poznáváme krásu celého okolí. Když nekrmíme opičky, tak alespoň rybky anebo nádherného Zoborožce bělolícího.

Bernard nás bere ještě jednou do přístavu. Chlapci si užívají rybaření a já se houpu v jedné z rybářských sítí. Naprosto dokonalý moment, který nelze slovy ani vyjádřit. Jsem naprosto šťastná a děkuji opět Vesmíru, že mi dovolil tohle čisté štěstí zažít. Úžasný výlet je třeba zakončit úžasnou večeří. 🙂

Jednu obrovskou langustu na Hongkongský způsob, prosím!

10 11 12

S jedním bonusem navíc, pádíme, ještě pozorovat svítící plankton. Naprosto vyčerpaná, tak jak jsem, kácím se do postele. Zkouším, ještě přemlouvám to moje zničené já, které je naprosto šťastné, aby si šlo alespoň vyčistit zuby. Tentokrát bez úspěchu! I když to opravdu nemám ve zvyku, padám do polštářů a do sekundy se vracím do snů z dnešního báječného dne.

Posledních pár hodin si užívám s Hongkongskou rodinkou na chrámu Lin Je Kong vyzdobeného sochami obřích hub, želv a mořských pan, ba i dokonce kačera Donalda. S kapkou v oku se loučím s pozvánkou do Hongkongu. S Bernardem ještě pádíme, objednat můj zítřejší bus do Singapuru. A za nedlouho nato vítáme jednu malajskou třídu s paní učitelkou. Děti jsou úžasné a já jsem pro ně tak trochu evropská atrakce. Nikdy nespatřili dívku z Evropy. Slečny mi chválí mé krásné zelené oči a společně připravujeme večeři na zemi. Páni, moje první nefalšované tradiční večeře na novinách na zemi. Asi nejlepší zakončení pobytu na ostrově, které jsem si ani nepředstavovala. A přesně to je ten důvod, proč se stále a pořád vracím na cesty. Aneb Kate sama na cestách, stále a pořád dokola. 🙂

Ještě jednou a minimálně stokrát opět zažít ten kousek štěstí, tu přirozenou krásu přítomného okamžiku a poznání místní kultury.

13 15 14

Ty děti nemají vlastně skoro nic, a přesto se radují z maličkostí. Se setkáním s dívkou z Evropy. Hladí mi vlasy a Bernard mi překládá ty krásné poklony. V jejich očích mám to, ale já štěstí. Pro ně jsem bohatý člověk, i když žádné miliony nevlastním. Mít krásné kulaté a velké zelené kukadla. Barevné plavé vlasy políbené sluncem. A hovořit všemi moudrosti světa. Cestovat z jednoho koutu planety na druhý. Zlomek dokonalé a dětské upřímnosti, který z obyčejného dne, dělá právě neobyčejný… :)))

„ …Love isn’t measured by how big you are
Love can be large in the tiniest hearts… “
~MPK~

vaše Kate s LÁSKOU ❤

 

PS: A kdyby měl někdo ještě zájem, tak další fotky jsou k nahlédnutí na FACEBOOKu 🙂

 

FACEBOOK


 PULAU PANGKOR


PULAU PANGKOR