Ztuhlé kosti omlácené o každý milimetrový výstup zavazadlového prostoru nám poslušně hlásí: „Nový den je tady.“  Čtvrtý den či pátý den? Pomalu ale jistě se aklimatizujeme na bojové podmínky hotelu. Další den na tvrdé podlaze v našem pojízdném obydlí už nám připadá jako každodenní chleba. A co teprve nějaký dvacátý pátý den?! To bude už náš sladký domov. Pak budu moci, hrdě říct: „Bydlela jsem v autě!“ Odškrtávám další položku z mého Wish Listu a zároveň maluji k těm zbylým, hned vedle, další dva modré fleky. Jeden ve velikosti 2 x 2 x 2 cm na stehně. Fíha a tady je druhý! Přímo pod pravým loktem. Au, a tam bude zítra zaručeně třetí. 😀

Ještě že alespoň ten mobil je odolný proti pádům. A nato kolik už zažil kotrmelců, tak je pořád dost chytrý. Jak on to dělá? Mobil je sice bez signálu, ale i tak signalizuje něco málo po půl osmé… I když vlastně přesně ani nevím, kolik je hodin. Cestování na západ a přesný čas je vždy trochu problém. Projíždíme pár časových pásem a hlava se nám z toho doslova točí. A mobil je trochu paf taky, aby se neřeklo. Točím se na druhý bok a prdlavce ohlašuji, že ještě máme krásných 25 minut k dobru na lenošení…

20120916_071349

Krásný to den. Přímo stvořený pro výlet a camping v národním parku. Posílám ranní pozdrav slunci a sluneční paprsky hladí mě na duši. Cestou lámou horizont a putují dál do nebeských výšin. Ptáci cvrlikají dobré ráno. Obloha bez mráčků. My, vysmátí od ucha k uchu, usedáme za volant a hodláme pokořit dalších x stovek mil na naší dlouhé cestě na západ.

Přehrabuji se v cédéčkách, když do toho cosi pípne. Monument Valley neboli Údolí monumentů je sice na dohled, ale náš hotel hlásí: „Potřebuji nakrmit!“ A my vlastně také. 🙂 Vůně čerstvé kávy lechtá moje smyslové vjemy a nos bořím do nadýchaných polštářů od cappuccina. Hra s mléčnou pěnou mě zaměstnává ještě na dalších pár minut. Mlsný jazýček již pár dní tuze touží po vaječné omeletce. Obrovská omeleta nevídaných rozměrů nadutá sýrem přímo kouká na mě.  A já se oblizuji až za ušima. Boule k prsknutí dávají jasné znamení, že chuťové buňky přisuzují 10 hvězdiček z deseti pro Hip Hop. Odteď je král všech králů Hip Hop. Tři krát podtrženo a sečteno. Prdlavko, kam půjdeme na jídlo: „Do Hip Hopu!!! Že se ptáš… To je jasné!“ 🙂

20120917_151652

Svět je opravdu malý. Na Monument Valley se setkáváme s prvními návštěvníky z Čech. Posíláme pozdravy do dalekých Evropských krajin a nezapomínáme na pořádný photo shooting. Vzhledem k tomu, že tento skvost se nachází v autonomní indiánské rezervaci a neřadí se do The National Parks and Federal Recreational Lands USA, odevzdáváme u vstupní brány vstupné 3 USD.

20120915_111552 20120915_114132 20120915_115346 20120915_120509

~ Část 3 ~ Rohaté překvapení u velkolepého Grand Canyonu

Celý natěšeni na večerní camping se předháníme, kdo dřív usedne zpátky za volant. Frčíme, omrknout ten slavný Velký Kaňon. Sluníčko nám hraje do karet. Koulí se pomalu za horizont a posílá nám rohaté překvapení na úvodní přivítání. Jeleni, mladí, rohatí, starší, s jednou pihou navíc či méně… Lesy šumí a šustí.  Nikdo nikde. Jehličí se houpe ve vánku a pomalu klouže na zem. V dlani svírám tu maličkou šišku, která mi právě frnkla do nosu. Vůně borovicového háje. Z plných plic se snažím, si ukrojit malý kousek čistého, čerstvého lesního vzduchu okořeněného závanem nového, neznámého pachu. Otočím se a málem vyskočím z kůže. Sakra! Jeden si pochoduje ke mně. Ještě chvíli a záda by mě olizoval a očichával čumáčkem. Pusu bych mu líbla! Ale mazej si, nejprve vyčistit ty své bílé tesáky… 🙂

20120915_172151 20120915_172142

Návštěva národních parků těsně po hlavní sezóně skrývá ne jedno malé tajemství. Teda až na tu ledovou sprchu v kempu. 😀 Brrr! Tu fakt ne! V konečném součtu, plno výhod plus jedna malá drobná zrada. Volné místo v campingu bez předchozí rezervace. Jupí! V Grand Canyon uplatňujeme Annual Pass tentokrát pro slevu na náš kempovací plácek. 🙂 Paráda! Co více si přát. Příjezd v odpoledních hodinách. Výběr volného fleku. Abyste si nemysleli, Američané nejsou žádní troškaři. Celé naše kempové království obsahuje místo na parkování, posezení s lavičkou a stolem, ohniště pro opékání buřtů a nakonec nesmí chybět volný plácek pro stanování. Odklapneme si číslo našeho „mini“ koutku a mažeme k automatu na zaplacení. Vybereme si číslo fleku, druh vozidla, počet osob (platí se za celý plácek), počet nocí a nakonec mačkáme sleva na náš Annual Pass. Vykoukne směšně malá cena. Nevěřícně mrkáme na oplátku na automat. Prdlavka: „Počítá to dobře?“ Beru! To si prosím, nechám líbit, 10 USD za noc.

Slunce šimrá vrcholky kaňonu zlatavou září.

Padá hluboko za horizont a jeho paprsky na zlomek sekundy odhalují tajné klikaté stezky do údolí, do srdce protékající řeky Colorada, do samotného nitra prastaré historie. Odhaluje se nám úžasná podívaná na starohorní a prvohorní vrstvy hornin. Ten přenádherný pohled na nejzachovalejší průřezy geologického útvaru, které lze, objevit na naší planetě. Akorát včas. Srdce plesá samou radostí. Západ slunce a naše oči září jako vánoční stromeček. Nohy běhají z jedné vyhlídky na druhou. Nevíme, kam mrknout dříve. Míjíme návštěvníky ze všech prapodivných koutů světa, včetně České republiky. Místo střetů všech národností světa. Tento malý kousek ráje dokáže, sjednotit všechny sousedy, aby se na moment zastavili nad dech beroucím půvabem kaňonu, který řeka Colorado tvořila úctyhodných 6 milionů let. Kaňon se nám předvádí ve své nejúchvatnější eleganci. Pohrává si se všemi odstíny zlatavé a ruměné duhy společně s čarovnými červánky všech roztomilých podob. Ovíjíme se krásou jižní části kaňonu (South Rim).

20120915_174120+ 20120915_175148 20120915_175347+ 20120915_183731 20120916_084251 20120916_085629

Jelikož vyhlídka ve věži je nekompromisně zavřená, tak si ji necháváme na zítřejší brzkou osmou ráno. A tady přichází zrada časového pásma. Podle našich měřičů je pár minut po osmé, ale vyhlídka je stále zavřená na sedm západů. Ranger taky není nikde v nedohlednu. Očima mžouráme a v dáli se to na nás huláká české ahoj… 🙂 Podle krajanů z Bruntálu je teprve sedm ráno. Rozuzlení nám poskytuje až přicházející ranger po 30 minutách čekání. A opravdu, je teprve 7:30 ráno! Fotky už máme a raději rychle startujeme prdy na severní část kaňonu (North Rim). My už se těšíme. A vy už se těšíte?

Budu mít pro vás i další národní park, nad kterým budeme společně stát s pusou dokořán. Už tušíte, o který se jedná? Tak šup do komentáře vaše nápady! 🙂

vaše Kate s LÁSKOU ❤

 

PS: A kdyby měl někdo ještě zájem, tak další fotky jsou k nahlédnutí na FACEBOOKu 🙂

*Poznámka autora: V naší mluvě a ve speciálním slovníku z dob Kelly Family jsme si všichni navzájem říkali PRDLAVKY. Já jsem prdlavka, ty jsi prdlavka, ona je prdlavka… A to nám zůstalo až dodnes! Není to krásný? 🙂

FACEBOOK

USA

USA