Nemáte čas, peníze, věk a dalších x tisíc důvodů, proč nestihnete, procestovat celý svět? All in one! 🙂 Takový je Las Vegas. Taky všichni stihneme, profrčet celý svět za pár hodin. Prozkoumáme ty hlavní kouty světa. Na jednom místě se kloubí kultura romantické Paříže. Na druhém chodníku se budeme projíždět v gondolách po Benátkách. O kousek dál objevíme historii prastarých Egypťanů a krásu legendární Kleopatry. Anebo pak jedno selfíčko se sochou Svobody? Proč ne?! Tady je všechno možné. Všechno je dovoleno a povoleno. Ale jen to legální… Bacha na to 🙂

Ve světle Paříže, Benátek, Sochy Svobody, Egypta a pyramid nás vítá Las Vegas: „Pětku černou, prosím…“

20120917_172621+ 20120917_173012+ 20120917_173549+ 20120917_173921+

Několikátý hodinový maraton začal…

Postupně v odpoledních hodinách prolézáme hotel od hotelu na pravé straně chodníku. V nohách už máme naběháno pár mil, ale jsme teprve v půlce. Přesouváme se na levou část. Těsně před půlnocí jsou naše nohy poháněny už jen silou vůle. Ale konec, náš cíl, v posledním hotelu Venetian, je zatím v nedohlednu. Po další hodině už rezignuji a prdlavce oznamuji: „Už ani krok (ne)zvládnu.“ Prdlavka mě povzbuzuje: „To ještě dáš! Přece ten nejkrásnější hotel na konci našeho maratonu musíš vidět.“

20120917_223557 20120917_225532 20120917_232755 20120918_014915 20120918_020139

Přemlouvám moje nožky na další hodinu chůze. Jedna se zvedá, druhá naopak dále stávkuje. Nakonec s úspěchem! Vyrážíme na poslední tři hotely. Poslední minuty už tak nevnímám nádheru hotelů a jejich architekturu, jako spíše bolest od puchýřů na patách. Prošlapané boty až na podrážku za jeden den. Někdo protancuje troje střevíce za jeden ples, a já jsem stihla, prošlapat JENOM jedny boty… V tomto případě přemýšlím, jak to dělají??? Kdybych měla prošlapat ještě další dvoje za stejnou noc, tak asi padnu za zadek a už se měsíc nepohnu. 😀

Do auta padám už úplně mrtvá. Jedinou útěchou je tentokrát čas, který strávíme dalších pár hodin na zadku za volantem. Ani netušíte, jak jsem byla za to vděčná. Prdlavka řídí na nejbližší truck stop a já si masíruji ty své dvě chuděrky. Otlačené. Bolavé. S puchýři, ale naštěstí stále schopné, udělat pár kroků. Zítra bude taky den. Vlastně dneska. Protože náš hotelový maraton jsme ukončily něco málo po druhé hodině ráno.

~ Část 5 ~ Death Valley alias Údolí smrti

20120918_145954+ 20120918_114419

Ani nedutám. Nos přilepený k oknu. Očima doslova hltám rozprostírací krajinu kolem nás. Jsem ponořena ve vlastních myšlenkách. Se zatajeným dechem pozoruji, jak se okolí mění s každým dalším přibývajícím kilometrem. Opravdu neskutečné. Objedeme les, palouk, jezero a připadáme si, jak v jiném světu. Sjedeme pahorek do údolí a jsme tentokrát v nové galaxii. Všechno je jiné a přitom krásné. Příroda pro nás vykouzlila dokonalou podívanou na každém kousku našeho Roadtripu. Někoho možná otravují ty dlouhé hodiny strávené v autě, autobusu či ve vlaku na cestě. Ale pro mě je to skutečný balzám na duši. Hodiny klidu, koukání a snění o tom, jak se procházím po zdejších končinách. V mysli kouzlím pestrobarevné krajinomalby.

Miluji, koukat zasněně z okna dlouhé nekonečné hodiny. Miluji, očima hltat ty přírodní krásy. Miluji ten pocit, jak se vám krajina mění doslova pod nosem.

Nervózně pokukuji po ceduli: „Prdlavko, už jsme překročily hranice Kalifornie?“ Prdlavka: „Už pár desítek minut upalujeme po kalifornské dálnici…“ Smutně koukám. Oči valím. Žádná cedule, žádné foto… 🙁 Nevadí! Druhá šance bude při cestě před Idaho až do Montany. Ale zatím omrkneme krásy Kalifornie, národní parky, stromy, lesy, údolí a tu nejrozmanitější krajinu.

20120918_105733+ 20120918_110240 20120918_110222

Nejsušší, nejteplejší a nejníže položené místo Kalifornie, USA a celé severní Ameriky. Takové je Death Valley a to doslova a do písmenka. Prcháme z klimatizovaného auta a po pár sekundách utíkáme natěšeně zpátky do něho. Ani netušíte, jak moc natěšeně. Fíííha, tam je opravdu hodně vedro…

 „Prdlavko, zapni tu klimatizaci na maximum!!! Chápeš to?? Když ji potřebuješ a můžeš smažit volská oka na kapotě auta (Škoda, že nemáme žádné vajíčka se sebou… Hned bych si dala… Mňam!), tak nejede… A nejede… A když se naopak obejdeme bez ní, tak frčí na plné obrátky…“

Klimatizace auta nás poráží 3:0! A to už je opravdu na pováženou… 😀

Proč? Už pár dní zápasíme s klimatizací auta. Pokaždé když se motor auta zapne, automaticky se spustí i klimatizace na maximum. A teď na Death Valley, ve stínu přes 40 °C, a ona se rozhodla, stávkovat. V údolí se zdržujeme jen nutnou chvíli. Ale i z toho mála se nám rosí nejenom čelo. Voda se nám odpařuje z bandasek zázračnou rychlostí a my už asi blouzníme… A konec solné pánve Badwater v nedohlednu… Pánev leží 86 metrů pod úrovní moře a opravdu je slaná. S vypláznutým jazykem, bez vody a s halucinací, že v dáli je moře, se v půlce otáčíme…

20120918_110356 20120918_121614 20120918_121404-uvodni

Chápeme, naprosto chápeme. Údolí smrti má svůj název právem. Jen co jsme vytáhly paty z údolí, tak si klimatizace zase chrochtá tu svoji písničku dál. Jen škoda, že přes zadek ji přetáhnout, nejde. Anebo už jste to někdy zkoušeli?

My už zase upalujeme o kousek dále… Totálně vyžehnuti sluníčkem, ale těšíme se, jak malé holky až konečně tu klimatizaci porazíme, až budeme objímat stromy, až nám lesní vánek pošimrá tvář a až z plných plic nasajeme kouzelnou atmosféru národního parku Sequoia. A třeba potkáme konečně i ty lesní skřítky a víly, jak tančí o půlnoci na lesním palouku…

vaše Kate s LÁSKOU ❤

 

PS: A kdyby měl někdo ještě zájem, tak další fotky jsou k nahlédnutí na FACEBOOKu 🙂

*Poznámka autora: V naší mluvě a ve speciálním slovníku z dob Kelly Family jsme si všichni navzájem říkali PRDLAVKY. Já jsem prdlavka, ty jsi prdlavka, ona je prdlavka… A to nám zůstalo až dodnes! Není to krásný? 🙂

FACEBOOK

USA

USA