Auej! Hele kokosák zavítal na návštěvu. Už vím, jak se cítil Robinson na pustém ostrově. V tu chvíli i bolest od jeho dopadu jde stranou, protože jsem v samé euforií, rozbít kokosák o kámen. Po 8 pokusech, dokonce jsem si je i spočítala (spousta času k nicnedělání, asi mi z toho už hrabe a tak počítám :-), se vzdávám a asi bych nepřežila. Ne, určitě bych nepřežila! Zkušený indián kmene Kuna Yala pár krát zamává s mačetou a jeho úsměv, kde každý druhý zub v jeho chrupu chybí, je znamení, že dílo je hotovo. Ještě se culí od ucha k uchu a podává mi slámku.

Robinson přežil a já bych asi umřela hladem i žízní 😀 :-D…

IMG_20170208_180936_792

Kráčím si to dál po pláži… Sluníčko žhaví chapadla, teplota stoupá a čistě modrá obloha bez nadýchaných peřin. Až se mi z toho pomalu rosí čelo. V duchu lapám po stínu pod další palmou. Po pár metrech se vrhám do houpací sítě. Bořím prsty do písku jako opěrný houpací bod. Moje tělo se lehce pohupuje v hamace. Očkem nejprve kontroluji, kolik dalších kokosáků by mohlo ještě z nebe doletět k mým nohám. Skrývám se před Oskarem a natajnačku pozoruji jeho odrážející se záblesky dopadající na pláž přes lupeny palem. Vítr si s nimi pohrává tam vysoko v oblacích nade mnou a sem tam mě práskne Oskarovi.

Z jedné ruky si dělám polštář pod hlavou a mezi prsty si pohrávám s brčkem. To brčko, které vede hluboko k lahodnému moku kokosáku. Zasněně pozoruji modrou hladinu oceánu, která je přímo slast pro oči a v myšlenkách se probírám vším, co poslední dny přinesly…

IMG_20170207_080154_610

Souostroví San Blas jako snové zářící bílé perly Panamy na Karibském pobřeží se špetkou divočiny v podobě nespoutaných indiánských kmenů Kuna Yala.

Autonomní oblast Comarca de Kuna Yala, do které spadá právě souostroví San Blas, je jednou z nejvíce nezávislých indiánských území v celé Střední Americe. Celé souostroví sčítá více než 400 ostrovů s rozlohou od pár metrů čtverečních až po miniaturní ostrovní vesnice. Podle místních zákonů mohou spravovat oblast pouze rodiny indiánů Kuna Yala. Kunové hrdě uplatňují zde vlastní zákony, používají vlastní jazyk a bedlivě dodržují své kmenové zvyklosti, kulturu i tradice. Ženy ještě tradičně ovíjejí své předloktí a lýtka do barevných korálků a vyšívají ručně výšivky známé jako Mola. Možná i proto si tyto nádherné kouty Panamského ráje zachovaly do dnešního dne svoji původní divokou tvář s Robinzonským pocitem.

IMG_20170322_175348_860 20170202_094448 20170202_095009

Cesta sem vedla přes jeden či více kotrmelců více než 2,5h v terénním autě 4×4. Trochu adrenalinu přes kopec nahoru a dolů a pak ještě další a zatím další… Rozhodně to stálo za to! A když jsme si mysleli, že to nejhorší z cesty máme za sebou, přišlo trochu! (30 minut) jumpingu následně na moři. Náš Pat a Mat nám sice celou dobu při naloďování naznačovali, že dneska bude hodně vody při cestě na ostrov. Ale nikdo z nás moc nevěřil a své osobní doklady si držel u sebe pod oblečením. Až po pár minutách, kdy jsme všichni byli na kost promočeni od dorážejících vln na otevřeném moři, nikdo neváhal rychle schovávat ještě skoro suché doklady do podpalubí.

Člověk by čekal zástupy turistů, ale i možná díky špatné dostupnosti se naloďovala pouze desítka lidí naším směrem na Franklinův ostrov a zbylé dvě desítky lidí frčeli na další ostrovy. Tip na tento ostrov jsem dostala od majitele hostelu Mamallena v Panamě. Jeho vyprávění o San Blas jsem mohla poslouchat klidně hodiny, a tak bylo rozhodnuto prubnout ten nejlevnější pro baťůžkáře (25 USD v dormitu pro 4 osoby, 60 USD za chatku pro dva, 3 denní jídla v ceně). V ceně navíc byl ještě mini odpolední výlet na další ostrov jménem Pelikán. Co více si přát :-). Rezervace provedena, záloha zaplacena a budík na nekřesťanskou ranní 5h nastaven…

O zábavu na ostrově se s přehledem postarali místní indiáni “Pat a Mat”. Ti dva co někdy vymysleli za unikát z dílny “A je to!”, to opravdu stálo za to….

Za jednu asi z jejich nejpovedenějších akcí z dílny “A je to!” bych označila “Natírání dvou sprch modrou barvou!”. To se jim opravdu povedlo 🙂 a celý ostrov se pak následně válel smíchy večer u společného ohně na pláži s kytarou. Jestli to bylo proto, že riskovali sprchu, ze které následně vylezou celý modří (transformace na šmouly dokonána!) nebo pro jistotu ji rovnou vzdali a raději se oddali do vln rumového proudu Abuella. To už nikdo nezjistí. Ale faktem zůstalo, že Pat a Mat zjistili, že vedlejší bussiness má hezčí umývárny a rozhodli se zvelebit ty naše na modro. Ve čtyři hodiny odpoledne rozmíchali barvičky a dali se do díla. A navíc ten den byla plná obsazenost chatek (20 lidí). Za zhruba půl hodinky bylo hotovo. Jenže jejich plán nepočítal s tím, že barva musí pár hodin schnout. V jejich případě 30 minut měla být dostatečná doba… A tak lidi se po páté odpoledne začali courat z pláže do sprch… a místo voňavý a vymydlený, odcházeli modří… V ten okamžik když voda začala téct dolů, brala sebou i čerstvě natřenou modrou barvu. A tak nám na ostrově vznikli nový modří šmoulové 🙂 “A je to!” Pat a Mat si odškrtli čárku na seznamu a za odměnu si pak večer pustili fotbal na plazmové televizi přes na satelit. 😀 Pro další akce Pata a Mata z dílny “A je to!” sledujte Facebook nebo Instagram.

IMG_20170206_074128_327 20170131_102317 20170130_114535 20170130_115055-1

A co by vás o cestování po souostroví San Blas nebo Panamě zajímalo nejvíce? Napište mi do komentáře.

Krásný slunný podvečer stvořený po posezení u skleničky vína vám přeji 🙂

vaše Kate s LÁSKOU