Mám pocit, že čím více se slunce schovává za horizont, žhaví paprsky ještě na silnější maximum. Kameny kolem mě jsou rozžhavené jako uhlí a já se snažím najít alespoň malý kousek stínu. Píše se pozdní odpoledne 5. února 2017. Perfektní neděle provoněná čerstvou vůní kávy z pouliční kavárny naproti přes ulici u hlavního náměstí. Procházím uličkami staré části Casco Viejo a nechávám se unést koloniální architekturou zpátky do dávné minulosti. Do doby před datem 28. února 1671, kdy ještě město nebylo zničené mohutným požárem a tepala v něm zlatá a stříbrná horečka. Při pohledu na ty popraskané stěny, oprýskané budovy, dýchá na mě minulost, ruch městského dění, pouliční trh naháněčů všech služeb i zboží. Ponořená do svých myšlenek, fantazíruji o období častých nájezdů pirátů v 17. stoletím, kteří trýznili město. V mysli si kreslím jeho autentickou atmosféru…

Mrkněte se mnou a nechte na sebe dýchnout kousek slavné historie o minulosti.

035-035-PAN_4229 038-038-PAN_4233 040-040-PAN_4238 043-043-PAN_4243 046-046-PAN_4251 057-057-PAN_4278 061-061-PAN_4283 062-062-PAN_4284 063-063-PAN_4285 066-066-PAN_4290 068-068-PAN_4293 071-071-PAN_4297 073-073-PAN_4300 074-074-PAN_4302 454-454-PAN_5176 455-455-PAN_5178 093-093-PAN_4342

Mrknu na hodinky, poté před sebe a hned za sebe… Pět minut před pátou hodinou odpoledne nasedám do žlutého taxíku. Teprve až u vstupní brány Miraflores Panamského kanálu mi dochází, že prohlídka pro veřejnost je již zavřená. Taxikář pohotově odpovídá strážníku, že jedeme do restaurace… A já v duchu přemítám, že tohle bude asi zbytečný večerní výlet. Taxikář mě vykopne u vstupního vchodu a signalizuje mi, že mám přesně tolik času, kolik potřebuju. Povídá: „Budu čekat tady na tom prázdném mega velkém parkovišti. Tady mě najdeš.“ Aby ne, nikdo tu není! Na jednu stranu se mi v hlavě honí myšlenky, že za 5 minut budu zpátky. Miraflores je přece zavřené, takže co tu budu oxidovat déle… A pro taxikáře asi nejsnáze vydělaných 10 USD za 5 minut odvozu sem, 5 minut čekání a 5 minut odvozu zpátky k hotelu. No nic, když už jsem tu, tak aspoň omrknu tu restauraci…

Panamský průplav je ojedinělou stavbou ve světě. Spojuje Atlantský oceán a Tichý oceán (přesněji Karibské moře a Panamský záliv). V letech 1880 až 1889 byl průplav stavěn Francouzi a následně v letech 1901 až 1914 se stavby zhostili Američané. Průplav je dlouhý 81,6 km a široký 150 až 305 metrů. Před rozšířením měl průplav 3 zdymadla, dvě na tichomořské straně v Miraflores (dva stupně) a jedno v Pedro Miguel (jeden stupeň). Na atlantské straně je zdymadlo Gatun se třemi stupni. Průplav překonávají dva pevné mosty (Puente de las Américas, Puente Centenario), které zajišťují kontinuitu dálnice Panamericana a spojují Severní a Jižní Ameriku. Od roku 2007 byl průplav rozšiřován, a nakonec byl dokončen až v roce 2016.

Strážník u vstupu do budovy se mě ptá, na důvod mé pozdní návštěvy. Odpovídám dle doporučení taxikáře: „Restaurace…“ Pokývnul bradou a rukou mě směřuje k výtahům: „Je to druhé patro, prosím.“ I když splňuji maximálně tak Hippies casual :-D, ale co zkusíme štěstí… Ve výtahu se natahuji k tlačítku, u kterého je vyobrazena dvojka. Když v tu chvíli sjíždím pohledem o kousek výše a zaráží mě poznámka u tlačítka číslo 4 “Rooftop terrace”.

Mám šibalské tušení s ďáblíkem v těle…

Ale raději mačkám dvojku, kdyby si strážník dole chtěl ověřit, že výtah ve dvojce s restaurací opravdu zastavil. Vzápětí na to ale stlačuji ještě i tu čtyřku. Neukojená zvědavost je mrška malá zákeřná.

Wow, terasa není zamknutá! 🙂 Přede mnou se rozprostírá nádherný výhled na Miraflores při západu slunce a kolem mě nikdo nikde, ani jedna noha turistova. Kochám se výhledem na severní straně terasy a upaluji hned na druhou stranu omrknout projíždějící nákladní loď. Vyrovnávání vodní hladiny, stoupání a klesání, něco neskutečného, co lidská ruka dokáže stvořit. Po schodech upaluji dolů do druhého patra do restaurace a cestou míjím paní uklízečku. Už je mi jasné, proč ta terasa byla ještě otevřena. 🙂 I když návštěvní hodiny skončily s úderem páté odpolední. Restaurace vlastní také terasu, sice s o chlup horším výhledem, než je ve čtvrtém patře, ale zase s milou obsluhou. Počet turistů v restauraci by se dal také spočítat na prstech jedné ruky. Usrkuji chlazené Panamské pivo Balboa za 5 USD a úžasem se nechávám strhnout ještě další minimálně půl hodinku koukáním na projíždějící nákladní lodě.

20170204_173431 032-032-PAN_4222

Strážník mi dává sbohem a informuje mě, kdy jsou návštěvní hodiny, a co je v ceně za 60 USD (vyhlídka na střešní terase, muzeum a film o stavbě průplavu). Poděkuji mu zdvořile za informace a cestou do hotelu se usmívám, že to nebyl až tak špatný výlet na konec dne.  A aby ne, když to hlavní už jsem viděla za 5 USD včetně výborného chlazeného pivka, střešní top terasy a s jedním obrovským bonusem navíc: BEZ TURISTŮ :-)!!!

Tak pokud někdy bude na vašem cestovním listu Panama City a návštěva Panamského průplavu, doporučuji nejdříve návštěvu po 17 h 😉 Mějte se krásně, užijte si ještě poslední dubnovou neděli a tradiční noční pálení čarodějnic. Zítra už tu máme květen, měsíc lásky… Ten čas ale letí. Fíííha!

vaše Kate s LÁSKOU ❤

 

 A kam dál… Zajímá tě více článků o Panamě? Mrkni sem dolů pro inspiraci… nebo můžeš mě sledovat na instastories 😉

CESTOVÁNÍ V ČÍSLECH: PANAMA

800X800

INSTAGRAM

SOUOSTROVÍ SAN BLAS