Píše se pár minut po sedmé ranní hodině. Z mlhy je znát, že na Madagaskaru, v okolí hlavního města Antananarivo (Tana), právě panuje zimní období. Venku je ještě černá chladná tma kolem 12 °C a já celá ospalá obdivuji ranní oblohu pokrytou miliony hvězd. Neskonalá krása. Je jich tam tolik, a tak jasně září. Luna dává své poslední sbohem a na cestu do nového dne, 31. května 2017, nás vítají první ranní paprsky slunce. 

Madagaskar
Madagaskar, oficiálně Madagaskarská republika, a zastarale Malgašsko, je stát ležící na stejnojmenném ostrově v Indickém oceánu při jihovýchodním pobřeží kontinentální Afriky, a na nejbližších přilehlých ostrůvcích. Samotný Madagaskar je největší ostrov v Africe a 4. největší na světě. Od africké pevniny se oddělil v průběhu druhohor (asi před 90 miliony let) a stále se vzdaluje jihovýchodním směrem, téměř o 2 cm za rok. Od nejbližší pevniny (Mosambik) ho odděluje 400 km široký Mosambický průliv. Jeho flóra a fauna je díky dlouhodobé izolaci z 90 % endemická. V širším okolí Madagaskaru se nachází řada ostrůvků pod správou Francie (Réunion, Tromelin, Mayotte, Juan de Nova, Bassas da India) a dále na severozápadě ostrovní stát Komory, severně Seychely a východně Mauricius. Ostrov je protáhlý v jihojihozápadně-severoseverovýchodním směru, je dlouhý asi 1600 km a v nejširším místě měří asi 560 km. Pobřeží je dlouhé 4 828 km a je poměrně málo členité (nejvíce na severozápadě). Pro srovnání, Madagaskar je přibližně 7,5x větší než Česká republika.

                                                                                                                                                                             © Wikipedia

20170531_053455

Bdím anebo už je skutečnost? Moje vysněná destinace od doby, kdy jsem poprvé spatřila animovaný film s králem Jelimánem. Ani v tom nejtemnějším a nejhlubším snu jsem si nepředstavovala, že se mi tento rok splní můj dávný dětský sen. A přece, je to tady. Jsem opravdu tady. Musím se ještě jednou pořádně štípnout. Opravdu není to pouze jenom sen. To je skutečnost! Ani jsem se nestačila pořádně vzpamatovat z pocitu, že jsem opravdu včera přistála na letiště, natož trochu se tady rozkoukat a už sedím v zeleném Passatu směrem na jih Madagaskaru. Všechno se seběhlo tak rychle…

… Těch pár bělochů z letadla, které bychom spočítali na prstech jedné ruky včetně mé maličkosti, si šlo vyřídit vstupní vízum…

Vyplnila jsem příletovou kartu, vyplázla 25 EUR při pobytu do 30 dnů, dostala pár razítek do pasu a bylo hotovo 🙂 … Toť vše! Tak snadné! Teď už jen ten slíbený odvoz, aby tu byl…

… A byl 🙂 Uff… Nejprve jsem se rozhodla, vyzkoušet jediný bankomat, který bere karty typu Master Card. Naťukala jsem částku 600 000 Ar. Bankomat zaskřípal, a nakonec mi vyplivnul kartu zpět bez jediného madagaskarského ariaru. Není se čemu divit, když největší bankovkou je 10 000 Ar. Druhý pokus. Úspěšně jsem vytáhla 200 000 Ar (1480 Kč) bez bankovního poplatku díky mé Raiffeisence. A tak ještě alespoň dva krát ten stejný výběr…

20170530_161336

Letmé seznámení se spolucestujícím Jardou a malgašským řidičem Rivo z Rivo-tours.com, poslední doladění zítřejší cesty na jih, jedna lehčí večeře, jeden welcome drink v místním pubu, který už skoro ani únavou nevnímám. Z očí vytahuji zaražené sirky a padám do nadýchaného péřového spacáku…

Čekala jsem, že na Madagaskaru bude velká chudoba, hlad, špína a bída… Ale i tak se mi stahovalo srdce a bylo mi úzko při pohledu na ty zchátralé chatrče postavené na okraji Tany.

Polorozpadlé budky z pár kousků dřeva o velikosti 1 m2 tísnící se jedna vedle druhé a kolem dokola jen špína, bordel, odpadky a zapáchající stoka. Skutečná realita strachu a boje o holý život. Připomínající mi záběry jako vystřižené z různých koloniálních filmů při myšlence o několik století zpátky. Něco, o čem jsme se jako děti učili v knížkách, a o čem, nám naše prababičky vyprávěly historky z jejich mládí. Něco tak nepředstavitelné pro dnešní 21. století. A přeci, jsem asi nasedla do stroje času, který mě vzal zpátky do minulosti, právě v tomto dnešním 21. století.

20170531_080947 20170531_080924 20170531_100051 20170531_095632 20170531_092703

Popojeli jsme pár desítek kilometrů po jediné cestě dál na jih do vnitrozemí a naskytl se mi jiný skutečný pohled na chudobný život na vesnici. Pastýře v podobě malých černoušků pasoucí jednoho zebu anebo rovnou celé stádo, stařenky s dětmi prodávající ovoce u silnice, muže obrábějící rýžová pole s ručním pluhem taženým právě jedním zebu…

Zebu
Zebu je název pro skupinu asijských a afrických plemen skotu, která se vyznačují nápadným hrbem na hřbetě. Tento hrb je složen ze svaloviny i z tukové tkáně a slouží k podobnému účelu jako hrb velbloudů. Zebu jsou zvířata polopouštních a stepních oblastí. Tukové zásoby jsou důležité pro jejich přežití v období sucha, kdy mají málo potravy. Slovo zebu pochází z tibetštiny a znamená “hrbatý”.

                                                                                                                           © Wikipedia

A tak bych mohla vyprávět dál donekonečna. Sice prostý, chudobný, ale krásný život na vesnici bez válející se ho bordelu kolem dokola. Neříkám, že tady není špína. Ale je to taková ta čistá, vesnická. Na svých cestách jsem toho zažila už mnoho. A i když jsem si myslela, že Kambodža je opravdu jedna z nejchudších zemí, které jsem viděla… Tak právě tady si uvědomuji nejvíce ze všeho, jak hodnota peněz může být rychle pomíjivá, když bohatství se počítá právě podle kusů zebu na vesnici. Pro pitnou vodu by šli vesničané světa kraj. A já můžu jen děkovat Bohu, každý den ve svém nejhlubším nitru, že si ji můžu natočit jednoduše a pohodlně z kohoutku v Evropě. A o to více mě mrzí, že se s ní příliš plýtvá. Nechováme se k ní s pokorou a láskou, chováme se barbarsky, a tak moc ji bereme jako samozřejmost. Avšak jednoho dne může ten věčný pramen vyschnout…

20170531_143635 20170531_143731 20170531_143726 20170601_080943 20170601_081012

Madagaskar vám dá neuvěřitelně hodně, ale podobně jako Afrika, zanechá ve vás nesmazatelnou stopu její chudobné krásy ❤

Cestou necestou se mihne pár stánků s ananasy, které hned vzápětí vystřídaly stánky s avokádem. První ananas v přepočtu asi za 7,4 Kč (1000 Ar) chutná doslova božsky. Sladký, čerstvý, šťavnatý a moje uspokojené chuťové kanálky jsou na stupnici přesahující 200 %. A to teprve poznávací cesta za ovocem Madagarskaru začala. U jedné stařenky, za oplátku 9,6 Kč (1300 Ar), dostávám 4ks obrovských avokád. Ráj!!! Opravdu ráj na zemi. A já se nemůžu dočkat, až se do nich večer zakousnu. A taky nesmím zapomenout na Physalis. Tady za cenu jedné bobulky v Evropě dostanete rovnou celý košíček.

20170531_101755 20170531_101507 20170601_081329 20170601_081152 20170601_081737800x800

Prostřednictvím stánků u silnic si malujeme obrazy o tom, čím si lidé v dané vesnici obstarávají obživu. Ty ceny jsou pro nás, Evropany, tak směšné, že nemám ani srdce, je dále smlouvat. Jiný stánek o pár kilometrů dále je zase obsypaný ručně vyřezávaných dřevěných hudebních nástrojů. Ve vedlejší vesnici o kousek dále to byly ručně pletené košíčky, tašky, ošatky, a nakonec pár stánků s ručně vyřezanými modely nákladních aut s barevnou fasádou. Ty zmenšeniny všech druhů aut byly opravdu roztomilé. Suma sumárum, asi pouhý jeden kontejner suvenýrů z Madagaskaru by mi nestačil 😀

20170531_075917 20170531_091919 20170531_092002

Mísí se ve mně dva druhy pocitů. Jeden nadšený, euforický, protože Madagaskar mě nepřestává udivovat. Obdivuji všechna jeho zákoutí. Je přesně takový, jaký jsem si od mala vysnila. A o co více, je daleko lepší než v mých představách. Divoký a nespoutaný. Úchvatný! Tak málo políbený turismem.  Ale na druhou stranu vnímám i jeho odvracenou stranu toho vše

Dostal mě a to doslova. Zamilovala jsem si Madagaskar na první pohled! A jak se líbí vám jeho první momenty? Těším se na diskuzi s vámi v komentářích

vaše Kate s LÁSKOU ❤

 

PS: A kdyby měl někdo ještě zájem, tak další fotky jsou k nahlédnutí na FACEBOOKu 🙂

 

FACEBOOK